Dobré zprávy

“`plaintext — Aleš, ty mizero, ty rošťáku z lesa! Hned pojď sem! Babička Anička zametala střepy z rozbitého hrnečku a nadávala na Aleše, přičemž

V útulném domě na Lipové ulici, kde odlupující se barva dodávala charakter, žila Eliška Nováková, 52letá žena s vráskami od smíchu, které vyprávěly příběhy

Už nevidím východisko, duše mě bolí… Můj život je nekonečný boj. Ahoj. Píšu tyto řádky s těžkostí v srdci. Je mi teprve 27 let, a už se bojím budoucnosti.

Otužilecká procházka ke hvězdám „Jano Novotná, snídaně.“ Sanitářka vtlačila do pokoje vozík. Jana pootevřela oči a neochotně otočila hlavu směrem ke dveřím.

Ona na tom stejně není dobře, – řekla manželka chladným hlasem. – Přijedeš sám a promluvíš si s lékařem, jestli mi nevěříš. Mají tam pečovatelský personál

Jsou dobří lidé: našel jsem rodinu v cizím domě. Před třemi lety jsem se přestěhoval do hlavního města z malého provinčního městečka. Neznal jsem tu nikoho.

„Žijete si dobře, tak byste měli pomáhat rodině!“ „Soňo, jsi doma?“ „Ne, právě jdu. Co se děje?“ „Musíme si promluvit. Za jak dlouho budeš doma?

Děti mě šokovaly: Přijaly matčinu nevěru, zatímco já jsem trpěl jako nikdy předtím! Když se život rozpadá, nikdo tě na to předem nepřipraví.

Už nejsi sama, dcero… – Nováková, donést vám dítě na kojení? – Ne, už jsem říkala. Napíšu odmítnutí. Sestra zavrtěla hlavou a odešla.

Olinka se vracela s manželem z restaurace, kde slavili jeho narozeniny. Večer byl skvělý. Spousta lidí, rodina, kolegové z práce. Mnoho z nich Olinka viděla