Dobré zprávy
Klíče od chaty: Dovolená známých začíná.
0129
Oznamili nám, že odjíždějí na dovolenou a nechali nám klíče od své chaty. Prý kdybychom chtěli na grilovačku na zahradě, nebo jestli chceme okopat záhony
Dobré zprávy
Z penze si kromě nutných poplatků a velkých nákupů dovolila malý luxus – balíček kávových zrnek.
023
Z důchodu si Darya Ivánovna, kromě povinných plateb za energie a nákupu potravin na velkoobchodní výprodeji, dovolila udělat malý dárek – sáček zrnkové kávy.
Dobré zprávy
Nejsi sama, dcero
072
Oni nejsi sama, dceruško… — Nováková, máte zájem o své dítě na kojení? — Ne, jak už jsem říkala. Napíšu odmítnutí. Sestra zakroutila hlavou a odešla.
Dobré zprávy
Nejsi sama, dcero
0218
Opravdu nejsi sama, dcerko… — Nováková, chcete přinést dítě na kojení? — Ne, už jsem říkala. Napíšu odmítnutí. Sestra zavrtěla hlavou a odešla.
Dobré zprávy
Matka řekla, že syn není můj
093
Otec řekl, že syn není jeho – Chci udělat test DNA! Karel stál ve dveřích se zlověstným výrazem a bylo jasné, že to nemyslí jako žert.
Dobré zprávy
Pro ni není v mém životě místo, a nikdy nebude!
093
Pro ni už není v mém životě místo, a nikdy nebude! Dnes jsem se rozhodl vyjádřit své pocity. Nečekám žádné soucitné pohledy ani rady – potřebuji se jen
Dobré zprávy
Zaplatil jsem vysokou cenu: Jsem dobrý lékař, ale špatný otec a syn
035
O životních volbách Obvykle se o svých pocitech moc nedělím. Jsem zvyklý být tím, kdo poslouchá, pomáhá a zachraňuje. Ale dnes chci říct nahlas to, co
Dobré zprávy
Když chybí štěstí: snášela jsem urážky kvůli dětem
0383
Odpusť mi, že jsem nešťastná: on mě urážel, a já to snášela kvůli dětem Život v kleci, z níž není úniku Dlouhá léta jsem v sobě tu bolest dusila.
Dobré zprávy
Už to nemá dlouho, řekla žena chladným hlasem. Přijeď a promluv si s doktorem.
0811
Ona stejně nemá šanci na přežití, pronesla jeho žena cizím chladným hlasem. Jestli mi nevěříš, přijeď a promluv si s lékařem sám. Tam má pečovatelky, veškeré podmínky.
Dobré zprávy
Díky osudu mám syna: Jak bezdomovec našel cestu ke studiu!
031
Proměnila jsem svůj život, když jsem jednoho chladného podzimního večera šla domů po dlouhém pracovním dni. Vítr mě štípal do kostí, město působilo prázdně