Vrazil jsem všechny úspory do jejího snu a skončil jsem jako nepohodlný host na vlastním večírku
Občas stavíme zámky pro lidi, co nás bez mrknutí oka vyprovodí, jakmile se vymalují poslední rohy. Tohle je příběh Tomáše ostré lekce, že láska a byznys jdou dohromady jako tlačenka se šlehačkou. Zvlášť když jeden miluje a druhý jen kalkuluje.
Scéna 1: Konec dlouhé cesty
Praha 1, luxusní čtvrť, kde Dior není sprosté slovo a novotou voní i dlažba. Tomáš, třicátník s montérkami a šmouhou od barvy na nose, oprašuje skleněné dveře nového butiku. V očích unavený, ale spokojený lesk. Není to jen řemeslník. Je to chlap, co prodal staré Škodovky, aby mohl dokončit tenhle sen.
Přichází Andrea šik v hedvábí, v očích jiskra, na podpatcích vyšších než nájem v Karlíně a za ní maminka, paní Dana, jejíž pohled by spolehlivě zamrazil pivo ve skle.
Scéna 2: Iluze štěstí
Tomáš se otočí k osudové ženě, celý rozzářený:
Hotovo, Andrejko! Opravdu všechno přesně, jak sis vysnila. Zítra konečně slavnostně otevíráme!
Scéna 3: Ledová sprcha
Mama Dana udělá krok vpřed a změří si Tomáše tak, že by i Ježíšek utekl do sklepa.
My? Tak tomu říkám vtip, zasyčí. Ty jsi přece jenom stavebník vezmi si svoje akušroubováky a vypadni, dokud nepřijdou opravdoví hosti.
Scéna 4: Bodnutí do zad
Tomáš ztuhne. Očekává, že Andrea zapne spravedlivý mód.
Ona to myslí vážně? Andrejko, dal jsem do toho všechno úspory! Kvůli nám!
Andrea se podívá stranou, pak na něj očima už dávno někde jinde:
Buďme realisté, Tomáši. Do image téhle značky nezapadáš. Máma má pravdu, měl bys jít dál.
Scéna 5: Bod zlomu
Tomášovi padne svět. Ale místo slz se dostaví ledový klid. Pomalu hrábne do kapsy a vytáhne chytrý ovladač.
Nějak jste zapomněly, kdo tady natahoval celé zabezpečení a elektriku, pronese tiše a položí palec na červené tlačítko.
Finále:
Tchyně se usměje: Co uděláš? Zhasneš? Zavoláme elektrikáře, do hodiny je to v pohodě.
Tomáš jí věnuje pohled, který vypaluje parkety:
Ne. Já totiž nejen instaloval, ale i patentoval. Celý butik je chytrý dům a kód zůstává mé firmě. Kontrakt na převod práv nemáte
Stiskne tlačítko.
Ozve se výrazné cvak. Těžké rolety spadnou s rachotem, dveře i výlohy jsou v tu ránu neprůhledné. Světla zhasnou a zvenku se ozve zoufalé cvakání elektronických zámků butik se mění na kovový bunkr.
Cos to provedl?! ječí Andrea a lomcuje rukou u dveří. Za hodinu sem dorazí investoři na raut! Okamžitě to odemkni!
Tomáš v klídku pečlivě uloží ovladač do kapsy, vezme svou poctivě opatlanou brašnu.
Když se sem nehodím já, tak už tuplem ne moje technologie. Zítra pošle můj právník fakturu za užití mého softwaru. Do té doby užijte si tmu. Párty se ruší.
Otočí se a už nese svoji brašnu pryč, nedbaje na jejich vřískot. Před butikem se mezitím kupí hosté ve smokinzích a koktejlkách, nechápajíc, proč jejich zaslíbený ráj připomíná sklad hutního materiálu.
Morální ponaučení? Nepodceňujte toho, kdo vám položil základy pod úspěch. Bez něj jste jen banda kolem drahého sklípku.
A jak byste to v Tomášových montérkách řešili vy? Pište do komentářů! Za hlavou mu ještě zvoní jejich výkřiky, když pohodí klíč na kapotu staré Fabie a s úsměvem nakročí do šedavého rána. Z kapsy vytáhne mobil a už ťuká SMS: Díky za minulý pátek, Karle. Bylo fajn popovídat o tom sdíleném dílně, co otvíráte. Ozvu se.
Zahne za roh pryč od blikajících výloh, pryč od cizích snů. Srdce se mu rozběhne volněji. Tentokrát bude stavět něco, na co bude pyšný. Proč zůstat cizí v něčím příběhu, když můžete psát svůj vlastní?
A někdy je nejlepší večírek ten, co si člověk uspořádá, jakmile odejde z té špatné adresy.
