Dneska mám pořád v hlavě ten moment ze svého posledního narozeninového večírku měl to být večer mého triumfu. Dostala jsem v práci povýšení, já i Honza jsme konečně splatili hypotéku, cítila jsem se na vrcholu a myslela, že čekají už jen srdečná přání a milá slova. Tedy, aspoň do doby, než u našich dveří zazvonil zvonek a vstoupila druhá maminka Jaroslava Novotná.
Už od začátku našeho vztahu mě vždycky uměla zahrnout takovými komplimenty, po kterých má člověk chuť zmizet do koupelny a smývat ze sebe trapnost. To je ale šaty, na ty tvé boky docela odvážné, viď? nebo Ty jsi tak zhubla, snad tě v práci úplně ničí. Její laskavost vždycky voněla lehkou ironií. Tentokrát se rozhodla ještě posunout laťku.
Hosté už seděli u stolu, přiťukávali jsme si, stoly se prohýbaly pod chlebíčky a saláty, a přišel čas na dárky. Cítila jsem v sobě zvláštní napětí dárky mám ráda, ale u Jaruš je to vždycky s otazníkem. Zvedla se, decentně zažádala o pozornost a spustila dlouhý, dramaticky filozofický monolog o času, ženské kráse a o tom, že se o květinu musí pečovat, jinak uvadne. Jak muž potřebuje atraktivní a energickou ženu po boku Věděla jsem, že přijde něco speciálního.
Podává mi balíček. Otevírám a hned mě polije horko: v jednom balíku váha do koupelny, v druhém kosmetický set s velkým nápisem 45+. Intenzivní omlazující péče. Krém na hluboké vrásky. V pokoji zavládlo ticho, Honza zrudl jak rak, hosté se křečovitě usmívali. Jaroslava celá rozzářená pravila: To máš, Zdeničko, na prevenci! To se hodí. No a tu váhu sama jsi si stěžovala, že po svátcích jsou ti džíny těsné. Musíš se přece hlídat, pečovat
Nasadila jsem úsměv a procedila Děkuju, ale uvnitř mě to lámalo. Místo radosti z oslavy se mi v hlavě začal mísit stud, ponížení a zloba. Nebyla jsem schopná si večer dál pořádně užít.
Na skandál jsem neměla sílu. Váhu jsem do koše nehodila, i když k tomu nechybělo mnoho. Krém na viditelné místo v koupelně, ale že bych ho použila, to bych se musela zbláznit. Při každé další návštěvě pak Jaroslava oči nechala spočinout na svých dárcích a očekávala zpětnou vazbu: Používáš? Šetřím na speciální příležitosti, zvládla jsem vždy odpovědět s kamennou tváří.
A zároveň jsem čekala na její narozeniny. Padesát pět, to už je pořádné jubileum opravdová příležitost ukázat, že nemám v úmyslu její péči polykat bez odezvy.
Přímou odplatu v podobě tlakoměru a krému na pigmentové skvrny jsem zavrhla moc průhledné. Potřebovala jsem něco mnohem decentnějšího. Něco, co zasáhne přesně a přitom kultivovaně. Největší slabostí Jaroslavy nejsou roky, postava nebo zdraví. Ale jazyk! Ta neutuchající potřeba komentovat, radit, posuzovat od mých závěsů přes omáčku v hrnci po barvu ručníků.
Vyrazila jsem do knihkupectví. A tam jsem našla nádherně vázanou knihu s dokonalým titulem Umění mlčet. Jak si držet jazyk za zuby a udržet dobré vztahy. Podtitul zněl: Praktická příručka pro milovníky nevyžádaných rad. K tomu jsem přibalila krásnou starodávnou lupu s ozdobnou rukojetí jak z filmů pro pamětníky.
Jaroslaviny narozeniny slavili v restauraci. Spousta lidí, příbuzní, kolegové. Byla středem pozornosti a zářila jak slunce. Přišel čas na naši gratulaci Honza se uvedl diplomaticky, předal společný dárkový poukaz do lázní. A já pak sáhla po svém balíčku:
Jaruško, tohle je speciálně ode mě, pro radost a osobní rozvoj.
Rozbalila lupu a obdivovala: To je nádhera! Antikvariát? A k čemu mi to bude, vždyť na blízko pořád vidím! Usmála jsem se: Na to, abys mohla lépe pozorovat přednosti ostatních, nejen jejich nedostatky.
Salónek tiše hihňal, ještě asi nechápali, kde je pointa. Jaruška trochu ztuhla, ale pokračovala a vytáhla knihu. Začala číst nahlas: Jak si držet jazyk za zuby Zaplavila ji nejistota. To je kniha? vykoktala.
Ano, Jaruško. Když jsi mi na moje narozeniny doporučila pracovat na vzhledu, pomyslela jsem, že po pětapadesátce je ten správný čas na vnitřní rozvoj i to je důležité pro klid v rodině. Vám to pomůže, stejně jako mně prý ten krém na vrásky.
Zrudla až za ušima, ale nemohla ten dar odmítnout v tom by si jen přitížila. Proto jen suše pronesla: Originální děkuju, a knihu odložila jako rozžhavený brambor.
Co bylo dál? Nic dramatického žádné hysterické scény, tichá domácnost, prostě se změnila pravidla hry. Už chápala, že teď je to vyrovnané. Každý její nevinný šťouchanec najde odpověď a takovou, že ji přešla chuť.
První týdny volala výhradně Honzovi. Ke mně byla chladná, strohá, až úřední. Ale což na její jedovaté poznámky bylo najednou mnohem méně prostoru. Přestala řešit moji váhu i talíř, a kdykoli chtěla zaperlit dobrou radou, pohlédla jsem na ni a sugar sweet hlasem se zeptala: Jaruško, co vaše kniha? Už jste se dostala k té kapitole o taktu?
A bylo po lekci.
Ta váha někde zapadla na půdu. Krém na vrásky jsem využila namazala jsem si s ním paty a musím přiznat, že změkly výborně. Knihu jsem pak zahlédla u ní doma na nočním stolku záložka v půlce. Takže zabralo!
