Dobré zprávy
V tom malém městečku uprostřed Čech, гдеjakoby poslední kroupa na mapěčas neplynul hodinami, ale ročními obdobími. Zmrzla v kruté zimě, roztékala se sblátem
Pomalu jsem vkročil na dokonale posekaný trávník, jako bych vstoupil na scénu. Každý můj krok byl přesný a chladně vyvážený. Věděl jsem, že toto není jen
Tati, nevadí ti, když si pár měsíců přespíme u tebe? opatrně se zeptal Jan na otce. Nevím, co tím myslíš, odpověděl stručně Petr Vasilje.
Tati, nevadí ti, když si na pár měsíců připlácu k tobě? zeptal se nejistě Jiří otce. Nevadi, odpověděl stručně Jan Vladimír. Rodiče Jiřího se rozešli před deseti lety.
To je ale nešikovná ta jejich slavnost,řekla Lucie.Konečně si našli čas na oslavu a to ještě ve vesnici.KLucii se přisouvaly úryvky stížností manžela.
Tati, už se k nám nevracej. Když odcházíš, mamka vždy začne plakat a pláče až do svítání. Já usnu, probudím se, zase usnu a znovu vstanu, a ona stále pláče, pláče.
Anno Vavřínová, dívku je třeba dál posílat do školy. Takovéby střechou osvícené hlavy jsou zřídka. Má zvláštní talent na jazyky i literaturu kdybychom
Petr na práci není zrovna oblíbený spíše ho kolegové obchází. Je to zkušený řidič, spolehlivý a výkonný, ale naprosto nesociabilní. K nikomu se nechce
Na koho to máte? ozvala se teta Marie Novotná, když spolu se svým vnukem Mikulášem vyšla na verandu a zírala na podivného hosta. Jsem tu pro teta Marii Novotnou!
Marie Semenová, osmdesátčtyřletá babička, stála na autobusové zastávce před svým domkem a nevěděla, kam dál. Na lavičce vedle ní ležely stará látková brašna