To je ale nešikovná ta jejich slavnost,řekla Lucie.Konečně si našli čas na oslavu a to ještě ve vesnici.KLucii se přisouvaly úryvky stížností manžela.Uvědomila si, že bratr jejího manžela je pozval na 25leté výročí společného soužití čili na stříbrnou svatbu.
Telefon Petra zvonil hlasitě a naléhavě, dokud mu konečně neodpověděl.
Volal mu bratránek z vesnice.
Ahoj, Honzo, ahoj!řekl Petr.Všechno v pořádku, jak se máte?A co sobotu?
Dobře, předám to Lucii!Samozřejmě přijedeme, kam se máme podívat?!
Manželka Petra, Milada, vešla do pokoje.
To je opravdu nepatřičná ta jejich oslava,řekla.Konečně si našli čas, a to ještě ve vesnici.
KMiladě dopadly úryvky nespokojených slov manžela.
Zjistila, že bratr jejího manžela je pozval na 25leté výročí společného soužití stříbrnou svatbu.
APetr sMiladou mezitím zvažovali rozvod.
V poslední době mezi nimi narostly neshody, vynořilo se odcizení a vzdálenost.
Před dvěma dny už se rozhodli rozejít.Milada nechtěla jet na tu stříbrnou svatbu neměla na to náladu
Možná bys šla na tu oslavu sama, Petře, koneckonců jsi jeho bratr. Já bych ráda potkala Terezu,řekla o manželce Honzy.Vždyť jsme si vždycky navzájem jezdili na návštěvu
Aco když přijedeme na oslavu a řekneme, že se rozcházíme?
Autobus z města na vesnici trvá čtyři hodiny, a jejich starý vůz už třetí měsíc stojí v garáži.
Dříve jeli autem často do vesnice kHonzovi, kde se narodil a vyrostl Petr.
Teď už auto nejezdí, Milada neví, jestli ho má opravovat a investovat peníze, nebo raději koupit nové.Všechno se změnilo předpovězené rozvedení převrátilo jejich plány.
Petr také přemýšlel po svém:
Téměř jistě Milada nepojede, asi to odmítne.Jenom jeden?Pak budeme muset Honzovi sTerezou říct, že se rozvádíme. Budou se ptát, drátit.A potřebuje to tuhle novinku v den oslavy?Mají svátek stříbrnou svatbu, a já s rozvodem. To není hezké
Když viděl, že žena vešla do pokoje, řekl:
Honza volal, pojďme vyrazit, co?Neříkejme jim nic o našem vztahu.Vyrazíme a pak se postaráme o rozvod?
Milada přikývla:
Dobře, mají přece svátek, pojďme tam, ať už…
Autobus se zastavil a řidič zakřičel:
Všichni ven!Další cesta už nejede!
Cože?vzdoroval Petr.Do vesnice je ještě pět kilometrů!
Silnice je špatná, pršelo a teď už nesmíš jet.Když zůstanu stát, kdo mě vytáhne?Hledejte spolujezdce, nebo choďte pěšky,odvětí řidič rozhodně.
Petr sMiladou vystoupili z autobusu Petr měl v ruce brašnu. Pěší pět kilometrů do nich neplánovali.
Co budeme dělat, čekat na spolujezdce nebo pěšky?zeptal se manželky.
Na spolujezdce můžeme čekat až do rána, takže se pošlapeme pěšky,odpověděla Milada.
Naštvaní na řidiče, který se ztratil, šli po krajnici. Cesta byla opravdu špatná, uprostřed rozlehlé kaluže, ale po krajnici šel i tak.
Divné,myslel si Petr,že Milada jen tak mlčí a neštve se.Doma by to už vybuchlo.Tady sbírá negativitu, až to jednou vybuchne!Možná se mi to uprostřed cesty vyklopí
Došli už na polovinu cesty, před nimi se objevila dubová hájka, kterou museli projít, a vesnice už byla na dosah.
Petr čekal, až se Milada začne hádat.Ona však šla tiše za ním, nespadla ani krok.
Zastavili se, Petr položil brašnu na zem a zeptal se:
Už máš dost?Trochu cítím vinu, že jsem jí tu výpravu navrhl.
Trochu,ukázala na starý kmen,můžeme si odpočinout na téže.
Sedli si, rozhlédli se. Krásný večer, hodiny ještě nečerněly, ptáci zpívali, motýli poletovali, stromy šuměly, cvrčci skřičeli.
Milada si vzpomněla, jak před skoro dvaceti lety přijeli kPetrovi do vesnice, kde už byly připravené stoly a hosté čekali na novomanžele.
Jak se všechno změnilo za dvacet let, les vyrostl, duby jsou vyšší a šlechtilejší,řekla Milada.
No jo, čas letí, všechno se mění,odpověděl manžel.Pamatuješ, jak nám tehdy kolo málem spadlo z auta?Ty v svatební šatech na podpatcích, já v obleku a lesklých botách, šli jsme po krajnici kvesnici, zatímco Honza měnil kolo.My jsme se ale nechtěli čekat a šli pěšky.Cesta nebyla dlouhá, ale trošku jsem ti poškrábal nohu.
Jo, pamatuju,zasmála se Milada.Dobrá, že Honza rychle opravil auto, to je mladá energie!Teď bychom nešli pěšky, jen bychom čekali
Po krátkém odpočinku vyrazili dál.
Šli tiše, každý myslel na svoje.Petr si vzpomínal na školní výpravy do lesa, kdy chodil s kluky, a Milada, městská dívka, nikdy v lese nepřespávala.
Milada, unavená, taky přemýšlela:
Až se syn vrátí zvojny, rozvedeme se.On to určitě neocení, ale co s tím?Už je to rozhodnuté
Cesta je vyvedla zhájky a ukázala vesnici v údolí.
Jaká krása!V létě tu vždycky nádherně voní, slunce svítí,poznamenala Milada.
Ano, u nás je vždy hezky, ať už je jaro, podzim nebo zima.My jsme sem přijížděli v různých obdobích.Škoda, že auto selhalo, jinak bychom už byli tady,odpověděl Petr.
Otevřeli branku, vstoupili na dvorek a uviděli Honzu, který už rozkládal stoly. Přiběhl k nim a objal je.
Šli jste pěšky?zarechtěl se Honza.Kde je auto?Proč jsi mi neřekl po telefonu, abych vás mohl uvítat?Cesta je fakt špatná, ale šel bych i po objezdu.
Nevěděli jsme, že autobus nejede dál, tak jsme museli pochodovat.Ale aspoň čerstvý vzduch a krásná scenérie.
Milčo!objala ho Tereza, svou šťastnou manželku,jak je moc hezké, že jste dorazili, už dlouho jsme se neviděli.Azítra máme oslavu, stříbrnou svatbu.Čas letí jako jedna chvíle, nestihneme se rozhlédnout.
Honza s Petrem si popovídali, pak se převlékli a všichni usedli k večeři. Po dlouhých rozhovorech na dvoře se rozptýlili po pokojích.Petrovi s Miladou připravili malý pokoj s novou pohovkou.
Podívej, koupili jsme novou,ukázala Tereza na rozkládací pohovku.Teď tu máme pohodlí.Dobrou noc.
Milada se svlékla a usadila se u zdi, nechávajíc větší část pohovky pro Petra.Už nebyli spolu v posteli, Petr se podíval na pohovku a lehl na okraj.
Milčo, proč jsi se přitulila ke zdi?Lehni normálně, je tu místo pro oba.Nohy určitě bolí po pěší pětikilometrové výpravě.
Ne tak jako bolí,odpověděla.
Petr náhle stáhl deku z jejích nohou a začal masírovat chodidla.
Tak, jen takřekl.Uklidni se, Petře.Počkáme, až to přejde.
Mlč,dodala,ahned to bude lehčí.
Následující den pomáhali s rozkládáním stolů na dvoře, vítali hosty.Zprvu byl rozhovor tišší, pak se postupně rozproudil.
Pak se rozběhla hudba, zazněly písně, všichni tančili a veselí se rozproudily po vesnici, kde se všichni znají.
Představ si,řekl Honza svému bratru,půl století s Terezou, všechno jsme měli, ale víc dobrého se nedostalo.Občas se pohádáme, ale rychle se usmíříme.Všichni jsou tak, nebo tak!Říkal hrdě.Čtvrt století už zní, čtvrt století!ATerezu mám rád, nikomu ji neoddaním, jen jí.
Honzo, už stačí,šeptala mu manželka do ucha.Jak to…
Aco, ať všichni vědí, že mám skvělou manželku, nejlepší na světě!zvolal a hosté všichni tleskali.
Petr sledoval svou Miladu, oba pozorovali šťastný pár.
Jak lze říct, že se rozhodli rozvést, když ten okamžik je tak dokonalý?
Milada pocítila, že vzduch je prostoupený radostí, vše kolem se tím zahaluje
Petr na ni pohlédl novým pohledem a zazněla mu myšlenka:
Moje Milča není horší než Tereza!Některá nedorozumění jsou součástí života.Proč jsme najednou chtěli rozvod?Snad to není správná cesta, nechtěl ztratit svou ženu!
Náhodou ji objal, a ona se překvapeně podívala do jeho očí.
V jeho očích spatřila teplo, lásku, něhu a ještě něco nejasného Pak pochopila, že má stejné pocity.
Oba cítili štěstí na oslavě Honzy a Terezy
Zdá se, že nás štěstí také obklopilo,rozhlédla se Milada a usmála se kPetrovi,který ji políbil na tvář.
Další den se opékaly šašliky, probíhaly dlouhé rozhovory aPetr už nenechávala Miladu daleko od sebe; když se odtoulala, sledoval ji očima.
Pak Honza odvezl všechny zpátky autobusem
Doma, jako by se nic nestalo, se Petr zeptal:
Milčo, co s autem?Když ho opravíme, bude to stát spoustu peněz, nebo raději koupíme nové?Prodáme to a přidáme knovému, co myslíš?Anechci už jezdit autobusem kHonzovi
Rozhodni se,odpověděla.Když bude třeba koupit, kupuj, ty víc rozumíš autům.
Tak tedy zítra ráno půjdeme na bazar, podíváme se, rozhlédneme se,řekl.Bude nám lépe, když budeme jezdit společně.
Promluvy o rozvodu už nevyvstaly, jako by se rozpouštěly samy.
Syn se vrátil, oženil se.Petr a Milada zůstali šťastní, jak dřív.
Aby vám žádná zajímavá novinka neutekla, sledujte naši stránku!Zanechte komentář, dejte like!
