Tati, nevadí ti, když si pár měsíců přespíme u tebe? opatrně se zeptal Jan na otce.
Nevím, co tím myslíš, odpověděl stručně Petr Vasilje.
Rodiče Jana (matka) a Petra se rozvedli před zhruba deseti lety. Matka po dvou letech znovu vzala, ale otec zůstával sám. Měl těžký, až neúnosný charakter ženy v jeho životě přicházely jen na chvilku a rychle odcházely. Synovi však nikdy nic neodtrhl. Po kromě výživného mu kupoval vše potřebné a podílel se na výchově. Přísně, mužsky, bez zbytečných objetí, ale s otcovskou péčí.
Jan se brzy naučil žít na vlastní pěst. Po 11. ročníku odešel pracovat a ihned si pronajal pokoj v koleji v Brně. O pár let později se oženil s Bělou, se kterou byl kamarádem od školky. Chystali se pořídit byt na hypotéku a šetřili na první vklad, když se jejich pronajímatel ozval, že byt zvedá na prodej. Museli čekat na uzavření obchodu. Jan se rozhodl požádat otce, aby na chvíli přebýval u něj Petr měl třipokojový byt a žil sám. Otec se krátce zamyslel, ale pak řekl:
Můžeš, ale buď potichu.
Díky, vydechl Jan úlevou.
Věděl, že Petr je plachý, miluje ticho a málo mluví. Běla, která byla v pátém měsíci těhotenství, rovněž toužila po klidu, a tak jeho podmínku přijala bez výčitek. Netušila však, že ticho se vztahuje jen na ně dva a ne na otce v jeho domě.
Petr vstával v pět ráno a s hlasitým šustěním pantů po domě prováděl své rituály: toaleta, koupel, kuchyně, opět toaleta a tak dál. V ránu se ozývalo neustálé škrábání pantů, následované Bum! něco spadlo, a otcovský výkřik K čertu to!. Kdo by se znepokojil, že ještě někdo spí? On byl doma a každý, kdo mu neseděl, mohl klidně odejít.
Kromě ranního šrumlání chtěl Petr kontrolovat vše, co dělají Jan a Běla. Po deváté večer nepoužívat televizi ruší ho hluk, nesmažit jídlo nespokojí ho vůně, šetřit vodou a elektřinou není boháč.
Tento režim trval týden, dokud Běla neupadla do nemocnice. Na údiv byl překvapen, když po dvou dnech přišel otec s košíkem ovoce.
Dítě potřebuje vitamíny, tvrdě podal Petr balíček.
Děkuji, pane Vasilje, poděkovala Běla.
Dobře, přikývl a odešel. Poslouchej doktora.
Po propuštění Běla opět vstávala v pět, ale otcovské šramotání bylo tišší. Snažil se projevit péči: s vážným výrazem volal k snídani nebo tiše sebral hadr a sám umyl podlahu. V těhotenství totiž potřebovala více odpočinku.
Byt si po třech měsících koupili. Petr trval na rekonstrukci nového bytu před nastěhováním. Běla porodila uprostřed rekonstrukce a musela se znovu přestěhovat do otcovského bytu. Svěřenecká rodina přišla navštívit párkrát po propuštění, ale Petr stále předstíral, že hosté nejsou vítáni. Na vnoučátko však vždy měl úsměv, který rozzářil jeho tvrdý obličej. Bylo mu jasné, že ji bude chránit před všemi hrozbami světa.
Každé ráno si vzal malou Barunku, aby mohla Běla po nočních probuzeních dopřát spánek. Naučil se i měnit plenky. Když přišel čas nastěhovat se do vlastního bytu, otřel skromnou mužskou slzu a s vážným výrazem prohlásil:
Jste ještě mladí, abyste žili sami s malým dítětem. Zůstaňte u mě, ne dlouho dokud Barunka nevyjde za muže.
Jan a Běla se na sebe podívali překvapeně. Petr se odvrátil a dodal:
To je jen stará sentimentální blbost. Co se tu tady haštejeme? Přiveďte sem Barunku a sbírejte věci. Stihnete ještě přestěhovat se, vy blázni.
Mysleli si, že otec jen čeká, až odejdou, ale ukázalo se, že se změnil. Rozhodli se zůstat dobré mít dědečka. Petr Vasilje si s vnoučátkem šeptem súsi a byl šťastný, že v jeho životě je nejdražší a nejoblíbenější človíček.
