Dobré zprávy

S manželem jsme ještě mladí lidé – jemu je 37 a mně 28 let. Máme dvě děti a vždycky jsem si myslela, že v době, ve které žijeme, se závazky nedají

Miluji fotografování – je to moje vášeň už od dětství, i když jsem udělala kariéru v něčem úplně jiném – stala jsem se počítačovou specialistkou.

Celý týden se snažím zjistit, proč to moje kamarádka Melissa udělala – zatajila mi, že šla k lékaři. Kdyby mi neřekla, abych jí z kabelky vytáhla

Bydlím v jedné z velkých čtvrtí. Náš blok má deset pater – jeden z těch dlouhých. Všichni se ve vchodě známe, protože tu kdysi stály naše domy.

Zamilovala jsem se ve 40 letech, a to do muže mnohem mladšího než já. Místo dlouho očekávaného štěstí mi tento příběh přinesl spoustu utrpení.

Když jsem se narodila, matka mě pojmenovala Monika… Věřila, že mi tohle jméno přinese štěstí, že budu vždycky usměvavá, veselá a šťastná.

Je velmi těžké starat se o nemocného rodiče, bez ohledu na to, jak je starý, jak vážná je jeho nemoc, jaké jsou šance a naděje na uzdravení.

Chci se podělit o něco, co nemohu nikomu přiznat. Doufám, že to alespoň trochu uleví mé duši. Možná vám to bude připadat nenormální, ale miluji svou snachu

Milí lidé, pomozte starší ženě! Nevím, co mám dělat, a bojím se, že můj vnuk Robert potřebuje lékařskou pomoc. Alespoň tak jsem to nedávno slyšela v televizi.

Už jsem si na tuto situaci tak zvykl, že mě nic nepřekvapí. Vysvětlím vám, jak to, že máme v rodině asi pět bytů, ale musíme si je pronajímat.