Milí lidé, pomozte starší ženě!
Nevím, co mám dělat, a bojím se, že můj vnuk Robert potřebuje lékařskou pomoc. Alespoň tak jsem to nedávno slyšela v televizi.
Jde o to, že moje dcera a zeť už třetím rokem pracují v zahraničí, nejprve byli v Řecku, pak se přestěhovali do Španělska.
Vracejí se krátce o prázdninách, ale peníze posílají pravidelně.
Hned z prvních částek mi nařídili, abych dítěti koupila počítač, a já to udělala.
Samozřejmě jsem se poradil se synovcem, který této technice rozumí.
Nechali mi Roberta , když mu bylo teprve jedenáct let. Starám se o něj a miluji ho nade vše. Jenže v posledním roce se mnou vnuk skoro nemluví.
Ne že by se na mě kvůli něčemu zlobil, ale prostě se celé dny neodtrhne od počítače – hrabe se v nějakých webových stránkách, hraje hry, a dokonce se rozčiluje, když mu rodiče skypují, protože ho ruší v jeho činnosti.
Říkám jim, co se s klukem děje, a oni mě uklidňují, že takové byly teď všechny děti – internetová generace.
No jo, ale Robert někdy zůstává vzhůru celou noc a ráno pořád zírá na monitor, zvlášť teď o prázdninách.
Vůbec netuším, jak bude chodit do školy, až začne školní rok.
Nevěnuje pozornost ani svým oblíbeným smaženým plátkům s jahodovou marmeládou.
Ráno mu je nechávám na talíři před nosem, teplé a voňavé, a náhodou je najdu neporušené o pár hodin později, když je čas oběda.
Můj vnuk se mnou už dlouho neseděl u stolu, vždycky měl hlad, vždycky musel něco důležitého dojíst.
Stal se z něj kost a kůže, oči má vypoulené a zarudlé, vypadá jako zombie.
Byla bych ráda, kdyby mi někdo poradil, co mám dělat, protože dcera se zetěm budou doma až na Vánoce, navíc si myslím, že si problém plně neuvědomují.
Nejsem žádná oklamaná a neznalá stará paní, je mi 64 let, mám vysokoškolské vzdělání a i když jsem v důchodu, stále mě vyhledávají pro radu z mého bývalého zaměstnání.
Jen mám opravdu strach o kluka, který si ani venku nehraje se svými vrstevníky.