Dobré zprávy
Jmenuji se Milena a žiji v malém městě. Vlastně všechno je tu malé – město, platy, sny lidí… Před lety jsem moc chtěla studovat ve velkém městě
Před lety, když mi bylo 21 let, jsem si vzala svou první lásku – Adama … Byli jsme mladí, velmi zamilovaní, bezstarostní, lehkomyslní.
Už dlouho jsem vám chtěla vyprávět svůj příběh. Doufám, že mi to nebudeš mít příliš za zlé. Všechno to začalo asi před dvěma lety v prosinci.
Už mě nebaví číst, jak jsou protivné ženy, které chodí se ženatými muži. No, já mám taky vztah s jedním, ale zatím jsem neudělala nic, čím bych ublížila
Podělím se s vámi o něco, co nemohu říct většině svých přátel a známých. Spěchají, aby se naštvali, předstírají, že se jich to týká, a nechtějí si přiznat
Když jsem se s manželem rozvedla, myslela jsem, že je konec světa. Jen díky práci se mi podařilo dostat se z deprese, do které jsem upadla.
Nepíšu sem pro radu, ale abych si vylila svou bolest a podělila se o radost. Jsem 38letá žena, vdaná a mám jedno dítě. Když jsem byla malá, matka a otec
Byl březnový večer na univerzitní koleji… Soused po mé levici, který se později stal mým manželem, měl puštěnou velmi hlasitou hudbu. Byla jsem strašně naštvaná!
Smutně se dívám na starou fotku, na které se s Annou smějeme a držíme se za ruce… Dole napsala: “Na světě není síla, která by nás mohla rozdělit.
Jsem z generace, která je naučená jim přepustit své místo v MHD nebo pořadí v nějaké frontě. Respektuji jejich šediny, nic proti nim nemám, ale někdy to přehánějí.