Před lety, když mi bylo 21 let, jsem si vzala svou první lásku – Adama …
Byli jsme mladí, velmi zamilovaní, bezstarostní, lehkomyslní. Žili jsme pro přítomnost – neplánovali jsme budoucnost. Vyprovokovalo nás však mé otěhotnění. A učinili jsme rozhodnutí: budeme spolu, založíme rodinu. Ale bohužel naše nadšení ze společného soužití rychle skončilo. A život mi začal nabízet provokace.
Rychlé manželství, rychlý rozchod, rychlý odchod
Určitě se ale ptáte, co se stalo, že jsme se s Adamem rozešli? Když se nám narodila dcera Mary , velmi brzy ztratil veškeré nadšení pro péči o rodinu. Jako by se mu do další životní etapy nechtělo – stále ji táhl směrem k večírkům. Každý den jsme se hádali, až jsme se nakonec rozvedli. A já ho milovala a myslím, že on miloval mě.
Opustila jsem své město – od všeho jsem utekla. Můj život v novém městě se vyvíjel dobře. Po 3-4 měsících se v mém životě objevil Mark jako skutečný gentleman a prostě mě uchvátil. K mé dceři se choval okouzlujícím způsobem, byl starostlivý a nebyl problém se s ním rychle sblížit. Byla jsem vděčná osudu, že mi ho dohodil. Velmi brzy jsme se vzali a on se stal otcem mého dítěte.
Dva roky šlo všechno dobře.
Věci se náhle změnily, když začaly Markovy cesty . Neustále ho posílali na služební cesty a většinu času byl prostě pryč. Dokonce mi to jednoho dne na rovinu řekl:
– Za dva týdny jedu do Německa – budu tam pracovat. Jenže není možnost, abys jel se mnou.
Co to znamená? Nebylo pro společnost velmi důležité, aby zaměstnanci měli zdravou rodinu? Jak přesně se taková zdravá rodina udržuje? Ne že bych opravdu chtěla odejít, ale přece jen naše dcera potřebovala otce a já potřebovala svého milovaného po svém boku.
– ‘Budu se vracet každé tři měsíce,’ řekl mi Mark s úsměvem.
Ale takhle to nefungovalo. Odešel a nevrátil se rok – pořád mu něco přicházelo, pořád ho něco zdržovalo, museli jsme ještě chvíli počkat. A pro mou tříletou dceru se už slovo táta stávalo něčím, co určovalo spojení přes Skype. Ano, stal se z něj tatínek na Skypu.
Zpátky domů
Přepadl mě pocit osamělosti. Stále častěji jsem byla na sociálních sítích – našla jsem staré přátele z rodného města. Dva nebo tři měsíce jsme si povídali, až jednoho dne přišel nápad uspořádat sraz v našem rodném městě – prostě se tam všichni sejít.
A taky jsme to udělali. Sedli jsme si do jedné z našich oblíbených kaváren a oddávali se vzpomínání. Naše děti se batolily na dětském hřišti vedle kavárny. Jak jsme si tak povídali, najednou jsem zahlédla Adama – vešel do kavárny s kolegou. Zůstal tam, v našem rodném městě. Půl roku po našem rozchodu se mě snažil kontaktovat, ale já jsem všechny pokusy odrážela. Pak znovu a znovu – byla jsem neoblomná. Moje dcera měla jiného otce, já měla jiného manžela.
Naše oči se setkaly a já ztuhla: opravdu mé city nevychladly? Zdálo se mi, že se do něj nořím, a on se na mě nedíval lhostejně. Přistoupil blíž, já se zvedla. Pozdravili jsme se, ukázala jsem mu.
Marii – zamávala nám, on se jen lehce usmál.
– Je nádherná. Je u tebe všechno v pořádku?
– Ano – v pořádku – řekl jsem, aniž bych vysvětloval podrobnosti.
– ‘No, jsem rád, že jsem tě viděl. Ta malá – taky. Doufám, že jsi šťastná. Ale kdyby něco, jsem tu vždycky…
Jako staří přátelé…
Tak jsme se rozešli – krátké setkání, krátký rozhovor.
Vrátil jsem se domů a to setkání se mi začalo dnem i nocí točit v hlavě. Kamarádky, které ještě žily v mém rodném městě, mi vyprávěly, že vlastně pár měsíců po našem rozvodu měl Adam velmi vážnou krizi: trápil se pro nás, chtěl, aby se všechno vrátilo do starých kolejí.
Ale já jsem to nechtěla. A on se dal na studium a práci. Ponořil se do svého profesního naplnění a úplně zapomněl, že má nárok i na soukromý život. Opravdu se tak moc změnil? Přehnala jsem to tehdy? Neznal jsem správnou odpověď.
O několik dní později jsme na sebe narazili na Facebooku. A začali jsme si povídat. Ne, nemyslete si, že na mě útočil vysvětlováním lásky – ne, našla jsem si nezištného přítele, i když jsem v té své osamělosti zřejmě chtěla jinak, ale zakázala jsem si to.
Měla jsem manžela a Adam byl láska z minulosti a přítel z přítomnosti. O tom druhém se nikdy nezmínil. Ptal se na Marii , na mého manžela se neptal. Dokud jsem mu to jednoho večera sama neřekla. Už jsme spolu začali chatovat přes video a já prostě nedokázala skrýt svůj stav.
Pevné dveře a… trochu odvahy!
A důvodem byl Mark : jednoho dne prostě přišel domů, bez ohlášení, a našel mě, jak skypuji s Adamem. Začal obrovskou hádku a navzdory všem mým vysvětlením mi dal facku.
Taky se mu podařilo hrubě zmlátit Marii – to už bylo moc.
Vyšla ven a práskla dveřmi. A já se vrátila k počítači – Adam mě hledal. Už jsem to nemohla vydržet – řekla jsem mu, jak jsem rok žila, co se teď stalo. Nechtěla jsem si stěžovat, ale tomuhle novému Adamovi jsem hodně věřila – byl seriózní, zodpovědný a starostlivý. Podařilo se mu mě uklidnit.
Dovedete si to představit – on, který zřejmě celé ty roky trpěl za to, že se rozhodl špatně, a nikdy mě neobtěžoval prosbami, aby se vrátil, teď našel sílu povzbudit mě, že se moje manželství nerozpadne.
Té noci se zdálo, že se všechno obrátilo vzhůru nohama.
Den po skandálu podal Mark žádost o rozvod – všechno šlo zrychlenou cestou. Pak jsem prostě podala žádost o odchod a přijala práci tam – ve svém rodném městě. Znovu jsem utekla, tentokrát zpátky. Adamovi jsem to ani neřekla , ale když jsme přijeli na nádraží, čekal na nás. Všechno se dozvěděl od mého nejbližšího přítele.
Přivítal nás a řekl:
– Nemusíte bydlet u kamaráda, nemusíte si hledat bydlení. Nabízím vám své srdce, své myšlenky, svou lásku… A byt, který na vás vždycky čekal.
A tak jsme to udělali: když jsme sebrali smutek a odvahu ze všeho, co se stalo, prostě jsme se s tou naší zmatenou láskou znovu spojili a žili druhý život. Bez svatby. Říkali jsme si, že i to se jednou může stát.
Nyní jsme šťastní už čtvrtým rokem – všichni tři. Maria se do něj zamilovala doslova během několika dní. Jako by cítila, že je to její tatínek. Na Marka se ani neptala – měla dost času na to, aby na něj při těch rozhovorech přes Skype zapomněla a nenáviděla ho, protože po ní sáhl a urazil ji.
