Byl březnový večer na univerzitní koleji…
Soused po mé levici, který se později stal mým manželem, měl puštěnou velmi hlasitou hudbu. Byla jsem strašně naštvaná! Ráno jsem musela brzy vstávat na univerzitu a jemu to bylo jedno.
Tak jsem chvíli čekala (až do 11 hodin) a doufala, že to přestane, ale bohužel nepřestalo! Tak jsem se rozhodl, že k němu půjdu a zaklepu na dveře. Neotevřel mi. Začal křičet za dveřmi, kdo to je atd. Nic jsem mu o sobě neřekl, jen jsem ho požádal, aby zastavil hudbu. Vyhověl mi.
Hudba přestala hrát, ale o týden později se opakoval stejný příběh, ale tentokrát mi otevřel. Byl to kluk s modrýma očima, kudrnatými vlasy… Už tehdy se mi líbil, ale vůbec jsem neměla náladu se ho vyptávat. Musela jsem spát, abych mohla druhý den brzy vstát. Ke všemu z něj byl cítit alkohol. U jeho dveří jsme si krátce popovídali. Zdráhal se se mnou mluvit. Vypadalo to, jako by se bál, asi jsem vypadala hodně naštvaně.
Prokoukl mě, zastavil hudbu a já se vrátila do svého pokoje.
Později mi na Facebooku přišla zpráva od cizího člověka, později se ukázalo, že to byl on (měli jsme skupinu na bloku a já, hlupák, jsem si napsal číslo jeho pokoje a on ho tam viděl). Začal mi psát a já mu zároveň odepisovala. V určitém okamžiku se zprávy staly hravějšími, ale já si prostě myslela, že je pod vlivem a nemá si s kým promluvit. V té době mě vůbec nenapadlo, že bych měla něco společného s klukem, který pije alkohol. Pro mě to tehdy bylo trochu nechutné.
Připadalo mi, že jsem si toho kluka ochočil a on úplně přestal s hudbou. Jo, ale ne! Po jarních prázdninách jsem se vrátila na kolej, odemkla jsem si
dveře a přivítala mě hromada poznámek. Začal jsem číst, a co jsem zjistil! A že jsem se mu taky líbila! Dokonce tvrdil, že se zamiloval, psal básně o tom, jak sní o tom, že se mnou bude. Ale jakkoli jsem ho měla ráda, jeho chování mě odpuzovalo. Tehdy jsem ho neodmítla. Nic se nestalo, ať už situace jeho beznadějné lásky ke mně vypadala jakkoli romanticky.
Tak to pokračovalo až do června…
Jednoho dne jsem se vracela z úspěšně složené zkoušky, měla jsem mimořádně dobrou náladu. Cestou na ubytovnu jsem zaslechla, jak někdo udýchaně volá mé jméno. Byl to on.
Otočila jsem se, počkala na něj a dali jsme se do řeči. Omluvil se mi za hluk. Zapomněla jsem se ho zeptat na poznámky. Vešli jsme do koleje, otevřel dveře a nechal mě projít před sebou. Otevřel mi i dveře výtahu, bylo to od něj velmi džentlmenské, předtím mi žádné dveře neotevřeli. Nastoupili jsme do výtahu, nastalo trapné ticho a najednou se výtah zastavil. Zastavil se, protože stiskl tlačítko STOP. Byla jsem v naprostém šoku, byla jsem naštvaná. Jak mě mohl zavřít u sebe? Chtěla jsem jít domů. Otočil se ke mně čelem, přistoupil blíž, ustoupila jsem, ale kam jsem měla ve výtahu utíkat! Zeptala jsem se ho, co to dělá.
Nevěděla jsem, jak reagovat, už jsem se bála. Řekl mi, abych se uklidnila.
Dal mi ruku pod bradu, zvedl mi hlavu a řekl, abych se mu podívala do očí. Zeptal se mě, proč jsem nereagoval na jeho narážky, proč jsem utíkal pryč. Chtěla jsem se propadnout do země. Co přesně jsem mu měla říct? Tentokrát se nedalo nic skrývat. Pokusila jsem se sklonit hlavu, ale on mi nedal a podíval se mi přímo do očí. Jak jsem mu mohla říct, co si o něm myslím a že to nebude to, co si myslí on? Nemluvě o tom, že jsem tehdy po všech těch jeho cirátech ztratila řeč. Nebyla to hudba, zpěv, noty, sklenky vína za dveřmi a teď mě blokuje ve výtahu… Nedokázala jsem mu nic říct. A pak mě políbil! V tu chvíli jsem cítila, jak se ve mně něco zlomilo, nestačila jsem se odtáhnout. Jen je nevysvětlitelné, co přesně se mi stalo. Dvacet minut líbání a konečně jsme opustili patro.
Pozval mě do svého pokoje. Bez rozmýšlení jsem přijala. Nalil mi víno, zapálil vonné svíčky. Bylo to, jako by to celé naplánoval tak, aby se to stalo.
Připadala jsem si jako ve filmu.
Pili jsme, povídali si. Dostali jsme se k druhé skleničce a do půlnoci jsme vypili celou láhev. Celou dobu byl nesmírně milý, skládal mi komplimenty, objímal mě, hrál si s mými vlasy.
V jednu chvíli mě vzal za ruku a vedl mě ven.
Měli jsme malou terasu na chodbě. Začal mi ukazovat hvězdy, měsíc, souhvězdí, říkal mi, jak jsem jeho jednocípá hvězda, recitoval básně… Bylo to velmi romantické – jen já a on, měsíc nás osvětloval. Byla jsem nadšená. Znovu mě políbil.
Zůstali jsme vzhůru do čtyř do rána a dívali se na hvězdy. Pak jsem zůstala spát vedle něj. I když jsem šla spát, byl velmi milý. Objal mě, políbil na čelo, popřál mi dobrou noc, objal mě a usnuli jsme. Nikdy předtím jsem se s takovým klukem nesetkala.
A tak nás jedno osudové zaklepání na dveře přivedlo k šestiletému vztahu. Nyní jsem za tohoto muže vdaná a čekáme naše první dítě. Nemohu uvěřit, kam nás osud zavál. Všechno od jednoho zaklepání na dveře kvůli hlasité hudbě… Zdá se, že láska byla na druhých dveřích.
