Dobré zprávy

Nebuďte rychlí a neoznačujte mě za couru! Chci se jen podělit o něco, co jsem o sobě po 12 letech manželství zjistila, a myslím, že by to mohlo být užitečné

Bez manžela, bez dětí, bez práce – tak jsem byla 15 let po ukončení střední školy. Dodnes nevím, jak jsem mohla souhlasit s tím, že půjdu na výroční sraz…

Manželství je dobrá věc a může být šťastné, pokud je vytvořeno s láskou a bez přepočítávání, upřímně a bez tajných myšlenek. Dvakrát jsem se s otevřeným

Už od studentských let jsem věděla, že Adam je playboy našeho kurzu – své kolegyně sundal pouhým pohledem, ale mě si vybral jako svého oficiálního přítele.

Už jako malá holka jsem vždycky chtěla mít rodinu jako moji rodiče, kterým je nyní 73 let a stále se milují. Bohužel mi to tak nevyšlo! Mému prvnímu manželovi

Muž mých snů mě zachránil – doslova i obrazně, když jsem byla naprosto zoufalá ze svého osudu. Jsem typ člověka, kterému rozhodně nic nejde.

Píšu vám, protože jsem strašně zklamaná. Ne z muže, který mi způsobil bolest, ale ze sebe – z toho, že jsem do svého života pustila nevděčníka a vyděrače.

Píšu ti, protože zuřím, protože jsem zraněná, protože nevím, jak se naučím milovat zrádce, který mi zlomil srdce. S Markem se známe od studentských let.

S Johnnym jsme přítelé už pět let. Seznámili jsme se při stopování a zatím je náš život takový – pořád s batohem na zádech, pořád na cestách.

Vedle vlastního těla je mým dalším velkým nepřítelem zrcadlo. To mi neustále připomíná, že jsem tlustá a že mě nikdo nemůže mít rád. Asi byste řekli, že