Píšu vám, protože jsem strašně zklamaná. Ne z muže, který mi způsobil bolest, ale ze sebe – z toho, že jsem do svého života pustila nevděčníka a vyděrače.
Rozhodla jsem se říct, co se mi před třemi měsíci stalo, a vy rozhodněte, jestli jsem tak vinná.
Robert přišel do firmy jako nový kolega v polovině srpna. Ostatní byli na dovolené a v místnosti, od stolu ke stolu, jsme dva týdny pracovali jen my dva, od devíti ráno do šesti večer.
Šéf mi nařídil, abych ho zaučila, ukázala mu triky oboru – pracuji v reklamní agentuře, a jak se říká – byla mu oporou. Nevadilo mi to, Robert je mladý kluk, usměvavý, společenský…
Říkal jsem si, že se rychle sžijeme a nebudu s ním mít žádné problémy.
Hned první večer po práci jsme si dali kávu v baru vedle kanceláře – abychom se poznali jako kolegové, druhý den jsem k snídani upekla koláč a vzala mu kousek a večer mě pozval do čínské restaurace. Řekla jsem mu, že jsem rodinná žena, že mám doma spoustu povinností, ale on trval na svém – nebudeme moc dlouho, maximálně hodinu. Šla jsem.
Druhý den to však vypadalo jinak. Robert se mi začal drze dvořit, sypal ze sebe komplimenty, jak jsem mladá a zdrženlivá (je mi 34), jak se mnou musí chtít být každý muž. Ale protože to říkal v žertu, usoudila jsem, že tímto způsobem nejspíš hledá bližší kolegiální vztah, ne osobní.
O polední pauze si zašel na pizzu a vrátil se s obrovským dortem – chlubil se, že má narozeniny a že si nemůže pomoct, aby se nepotěšil. A já se styděla, že jsem mu nic nekoupila.
Ale jak jsem mohla vědět, kdy se narodil!
A abych mu to vynahradila, pozvala jsem ho po práci na sklenku vína – místo dárku.
Vypili jsme dvě lahve merlotu. A – hřích na mou duši – podívala jsem se na toho kluka jinýma očima. Pohledný mladý muž, urostlý a s bicepsy… Tak moc jsem si užívala jeho společnost! Už dlouho jsem se necítila namluvená a žádaná cizím mužem.
Takže když mě pozval, abychom večer zakončili u nich doma douškem koňaku a dortem, souhlasila jsem. A dál už to bylo, co to bylo. Nejhorší bylo, že třiadvacetiletý Robert byl až po uši zamilovaný do chtíče.
Začal nám dvěma spřádat tak konkrétní plány, že jsem vystřízlivěla hned, jak jsem ho uviděla – kde se uvidíme příště, a příště půjdeme do bytu jeho kamaráda, který byl sice v Kanadě, ale Robert měl klíč, a pak bychom mohli jet do Soluně, tam to bylo… Bože!
Protřel jsem si oči, ale ne – nezdálo se mi to. Byla to pravda – chytil jsem se do pasti svého kolegy. Spěšně jsem prošel koupelnou, nahmatal zubní pastu, abych si vyčistil zuby, na pár vteřin vstoupil do sprchy, abych smyl hřích, a uháněl domů.
Bylo jedenáct hodin večer. Ještě vzhůru mě manžel přivítal úsměvem a polibkem. Podívala jsem se na něj provinile a ztraceně a stokrát jsem litovala chyby, kterou jsem udělala.
Zamilovaný Robert , kterého jsem ještě to ráno požádala, aby mi tyhle “nepovedené narozeniny” vymazal z paměti, mě nechápal. Začal mi zvonit na GSM i pozdě v noci, kdy jsem s rodinou.
Telefon ztlumím nebo ho schválně nechávám v kabelce, aby ho ostatní neslyšeli, ale jen při pohledu na něj vidím nejméně pět nepřijatých hovorů.
A nedávno mi vyhrožoval, že pokud ho budu dál odmítat, ukáže manželovi fotku, kterou tu noc pořídil. Vyhrkla jsem.
Takže mě vydíral?
Nedokázala jsem pochopit, jak muž, do kterého jsem se měla zamilovat, brání svou lásku tak ošklivým způsobem.
Podlostí a vydíráním.
A vůbec, je to vůbec jeho láska, když vydírá ženu, o které tvrdí, že ji miluje?
Od té špatné noci uplynuly už tři měsíce a mně se ho stále nepodařilo zastavit. Ví své a pořád mi vyhrožuje.
Ruku na srdce, přiznávám – ano, mýlila jsem se a strašně mě to mrzí, ale měla by mě ta špatná, špinavá skvrna pronásledovat dál? To je moje bolest, to je můj velký strach – že ho nedokážu zastavit.