S Johnnym jsme přítelé už pět let. Seznámili jsme se při stopování a zatím je náš život takový – pořád s batohem na zádech, pořád na cestách.
Pravdou je, že tahle naše vášeň nás svedla dohromady. Mě už tenhle život na kolech se spoustou adrenalinu a bez plánu přestával bavit.
Kamarádi, se kterými jsme dříve valili kilometry, se oženili, měli děti.
A my s Johnnym dál visíme na dálnicích, aniž bychom přesně věděli, kam máme namířeno a kdy tam dorazíme.
Pro mě se toho hodně změnilo – dokončila jsem magisterské studium, začala jsem pracovat ve svém oboru, dokonce mě přesunuli na lepší pozici a zvýšili mi plat.
Nemůžu, kdykoli se mi zachce, odjet na dovolenou, vrátit se dva dny po jejím skončení a vysvětlovat, že mě celý víkend šéfové nemohli najít na telefonu, protože řidič, který nás naložil na kamion, jel po zkratkách, kde nebylo spojení.
Seriózní firma dobře platí a má seriózní požadavky.
Nechci ani pomyslet na to, že bych odešla, a Johnnyho to štve.
Obviňuje mě, že se chovám jako teta, která ze všeho nejraději dělá úřednici. Říká, že začínám být nudná a začínám být jako všichni ostatní, jako bych nebyla jeho holka. Jako by mě chtěl donutit, abych si vybrala: buď on a zastávka, nebo moje práce.
V červenci jsme dost cestovali, málem jsme se dostali do Prahy na jedinečný hudební festival.
Nečekala jsem tak skvělý zážitek. A cesta byla šíleně emotivní a večírek stál za to. Zůstali jsme o dva dny déle, než jsme plánovali, a pak jsem se musela vrátit domů sama, tou nejrychlejší cestou.
Johnny se zakysal, ale je to jeho vlastní šéf – když si vezme notebook, může pracovat odkudkoli.
Ale za tu svobodu platí – obvykle si nevydělá ani polovinu peněz, které si domů přinesu já. A když ho trefí šlak, začne se se mnou hádat a zvedá kladiva…
Před týdnem se mu zase do hlavy dostal plyn a odjel do Turecka. V Izmiru žije jeho kamarád z dětství.
Ani neřekl, že odjíždí, zavolal mi z hranic.
Byla jsem naštvaná, uražená, ale… Čekám, až se vrátí, abych se ho zeptala, jak dlouho takhle budeme žít.
Nepíšu ti to proto, abych ti to ulehčila.
Vyprávím příběh naší lásky a doufám, že si ho přečte jeho matka.
Snědla mě: jenom já ho můžu zastavit, když si sednu na zadek, schoulí se vedle mě, už nedokázala myslet na to, do koho se zamilujeme a kde zamrzneme, a čekala vnouče…
Žena má pravdu. Mýlí se jen v jedné věci – že můžu změnit jejího syna.
A co se týče dítěte, taky ho chci, ale ne bez Johnnyho souhlasu.