Vedle vlastního těla je mým dalším velkým nepřítelem zrcadlo. To mi neustále připomíná, že jsem tlustá a že mě nikdo nemůže mít rád.
Asi byste řekli, že bych měla před zrcadly utíkat jako čert před kadidlem. Ale mě přitahují.
Jakmile někde uvidím zrcadlo (nebo když jdu kolem výlohy), neodolám pokušení a podívám se.
A co vidím? Buclatý obličej s ošklivou pletí, zacuchané kudrnaté vlasy, které mi trčí kolem hlavy a které žádný kadeřník nedokázal zkrotit; krátký tlustý krk, pod ním obrovská prsa. Zdědila jsem je po matce, stejně jako velký zadek.
Bohužel jsem po ní nezdědila štíhlý pas a dobře tvarované nohy se štíhlými kotníky. Široký pas jsem zdědila po babičce z otcovy strany a silné nohy po ní. Ale aspoň měla hezký obličej. Tlustou a hrubou pleť mám po otci. Je hubený, i když se dobře stravuje.
Shromáždila jsem v sobě všechno nejhorší od svých stvořitelů. Jsem tak tlustá, a to je mi teprve sedmadvacet let.
Odmalička jsem měla komplex méněcennosti kvůli tomu, jak vypadám. Ve škole se mi posmívali a nemohla jsem si dovolit módní oblečení – nic mi nesedělo.
Kalhoty zdůrazňovaly můj příšerný zadek a tlusté nohy, ale když jsem si vzala volnější šaty, odhalily mé ošklivé kotníky.
Prsa nemůžu ničím zakrýt – ať si vezmu cokoli, vznášejí se přede mnou jako balonky.
Už jsem přemýšlela o jejich zmenšení, ale potřebuji změnit nejen je, ale celé své tělo. A to je zatraceně drahé a já si to nemůžu dovolit.
Moje sestra, která je o šest let starší než já, je můj úplný opak. Zdědila to nejlepší po našich předcích.
Mám ji ráda, ale zároveň jí závidím. Má skvělého manžela a rozkošnou malou dcerku. Jsem za ni šťastná, ale chci, aby byla šťastná i ona.
Jenže jak by mohl být normální člověk jako já? Měla jsem jednoho nebo dva nápadníky, ale ti byli stejně zakomplexovaní jako já a s takovým partnerem se nedá žít.
Trápí mě temné myšlenky, že jsem ošklivý a že mě nikdo nemůže milovat. Kamarádky mě utěšují, že jednou najdu toho pravého muže, který ocení mé přednosti, ale kdo je bude hledat v ubohé tlusté holce?
Poradily mi, abych zkusila seznamku na internetu, ale co tam napsat? “Tlustá, nepřitažlivá brunetka hledá milého a inteligentního muže, se kterým by sdílela svůj život.” Tohle se mi líbí.
Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby mě rodiče neporodili. Oni si to nejspíš myslí taky, i když by to nikdy nepřiznali.
Už jsem o tom mluvila i se sestrou, ale to, co mi říká, jsou jen plané řeči – abych byla ráda, že jsem zdravá, a přestala plácat nesmysly, protože kdybych byla nemocná nebo postižená, tak bych opravdu měla důvod k lítosti.
Taky mi říká, abych se rozhlédla kolem sebe a viděla, že jsou i jiné holky jako já. Ale zřejmě chodíme každý jinam, protože žádné takové holky nevidím. Kdybych byla nemocná, ale krásná, nebylo by mi lépe?
