„Rozvedli jsme se před měsícem. Ty jsi na to nezapomněl?“
– Pavle, nezapomněl jsi, že dnes je poslední den, kdy bydlíš v mém bytě? – zeptala se ho Líza.
– Cože? Už je to tady?
– Ano, a proč tě to překvapuje? Dohodli jsme se, že do 26. května si najdeš nové bydlení, a do té doby můžeš bydlet tady.
– Nějak to rychle uteklo…
Pavel a Líza se rozvedli před měsícem, ale Pavlovi se dosud nepodařilo sehnat vhodné bydlení. Možná ani pořádně nehledal, to je otázka.
– Přestaň mě obelhávat. Zítra se stěhuješ!
– Ale kam?
– Nevím, to už není moje starost.
Pavel se rychle postavil.
– Jak je to možné, Lízo? Vždyť jsme rodina.
– My? My už přece nejsme. Rozvedli jsme se před měsícem, nezapomněl jsi?
– Už jsem říkal, že čas letí rychle.
– Už zase… Nepokoušej se mě obalamutit.
Pavel skutečně neměl kam jít. Přátelé se s ním rozešli, časem pohádali, a rodina žila mimo město. Ke známým přespávat nemohl. Co teď? Jedinou nadějí bylo přesvědčit Lízu.
Noční přístřeší by našel třeba na nádraží, ale byla tu jiná věc, kvůli které nechtěl opustit byt – stále doufal.
– Víš, stále jsem doufal.
– V co?
– Že budeme zase spolu.
Líza se začala smát, což Pavla zasáhlo.
– Řekl jsem něco směšného?
– Tobě samotnému to nepřipadá k smíchu?
– Mně ne.
– Mně ano. Hele, přestaň už dělat komedii, jsme dospělí lidé.
– Přesně tak! Proto chci mluvit dospěle. Lízo, kvůli hlouposti jsme se rozvedli.
Bývalá manželka povytáhla obočí udivením.
– Podle tebe je neustálé lhaní hloupost?
– Ne, to jsem nemyslel.
– Rozumím ti!
– Ne, opravdu ne! Unáhlili jsme se, to se stává. Lízo, můžeme to zkusit znovu. Prosím!
Líza nevěřila vlastním uším. Nemohla pochopit, jestli se Pavel zbláznil nebo opravdu nemá kde bydlet.
– Říkám, přestaň mě plést hlavu. Sbal si věci. Zítra se stěhuješ.
Ale Pavel se nehodlal vzdát. Stále přinášel nové a nové argumenty, které nedávaly smysl.
– Jak to nechápeš, byl jsem ti věrný!
– Co tím myslíš?
– Od našeho rozvodu jsem s nikým nebyl.
Líza si chytila hlavu. Zdálo se, že Pavel opravdu zešílel.
– Co mi na tom záleží? Upřímně mě nezajímá, s kým spíš!
– Ale mě to zajímá. Nemůžu být s nikým jiným než s tebou. A teď ani s tebou, protože…
Líza ho přerušila.
– Dobře, nepokračuj.
Brzy se vydala na procházku, aby neviděla Pavla.
Ve skutečnosti plánovala rozvod už dlouho. Ale stále to odkládala, protože jí to bylo líto. Přeci jen byli spolu pět let a bylo těžké se k tomu rozhodnutí odhodlat.
Nicméně manželovy neustálé lži jí nedaly spát. Lži ohledně práce. Vždy tvrdil, že byl povýšen na prestižní pozici, a přitom zůstal řadovým manažerem s platem 20 000 korun měsíčně. To byla poslední kapka.
Proč lhát? Nechápe to!
Líza přemýšlela celý večer. Nechtěla jít domů, takže se rozhodla zůstat u kamarádky. Samozřejmě, Pavel ji několikrát volal. Ale rozhodla se nebrat telefon, stejně jako nebyla ochotna se před ním ospravedlňovat.
– Nerozumím ti, Lízo. Proč se chováš jako Matka Tereza?
– Co myslíš?
– Myslím tím tvoje Pavla. Sama jsi si ho na krk uvázala, a teď se ho nemůžeš zbavit.
– Ano, rozumím. Nebudu ho vyhazovat na ulici…
– Ale zítra ho stejně vyhodíš. Nebo ne?
– Vyhodím. Protože držím slovo.
– Lituješ?
– Ne, není čeho litovat. Nevyhazuji dítě, ale dospělého muže, který by se měl sám o sebe postarat.
Další den se Líza vrátila domů a bývalého manžela a jeho zavazadla u dveří neviděla.
– Ty jsi stále tady?
– Líza! Kde jsi byla? – vykřikl Pavel.
– To už není tvoje starost.
– Spala jsi u muže?
– Znovu opakuji: to není tvoje věc! Sbal si věci a zmiz odsud!
Pavel téměř obcházel Lízu.
– Lízo, poslouchej, opravdu nemůžu. Obával jsem se o tebe!
– Přestaň! Řekla jsem, zmiz odsud.
Pavlovi jakoby její slova nevadila. Nebo dělal, že neslyší.
– Byl jsem ti věrný, jak to nechápeš?
Líza pochopila, že tento rozhovor nemá smysl.
– Máš pět minut. Jinak zavolám policii.
Ale Pavel nevěřil, takže Líza musela splnit svou výhrůžku. Bývalý manžel byl rychle odveden s věcmi na ulici, protože v tomto bytě neměl žádný podíl a nebyl zde hlášen.
Naštěstí Líze tento byt připadl dědictvím. Děsivé bylo pomyslet, co by se stalo, kdyby byt patřil oběma.
V takovém případě by se Pavel nikdy nesamostatnil. Ale on měl vždy své železné argumenty. Byl věrným bývalým manželem.
