Bylo mi 23 let, když jsem přijela studovat do Států. Byla jsem mladá, naivní a nezralá dívka. Hned první den na univerzitě mě osud svedl do kontaktu s mým tehdejším přítelem, který byl o deset let starší než já. Byl to Ital – Francesco.
Stál přesně naproti mně. U stolu sedělo asi dvacet dalších lidí, ale moje oči viděly jen jeho.
Najednou, když se naše oči setkaly, jsem pocítila něco velmi zvláštního… Jako bych se zamilovala! Aniž bych o tom přemýšlela, cítila jsem, že jsem našla někoho, koho jsem celý život postrádala… Jako bych ho nedobrovolně všude hledala.
Cítila jsem to pokaždé, když jsme se potkali a naše oči se spojily.
Po nějaké době se ukázalo, že máme společné přátele. Začali jsme spolu chodit, a tak začal náš vztah.
Naučila jsem se italsky. Nikdy jsem se necítila tak jako s ním! Když jsme byli spolu, cítila jsem euforii.
Po dvou týdnech jsem však zjistila, že je ženatý a má dítě… Zhroutil se mi celý svět! Nechtěla jsem pokračovat, ale už jsem ho příliš milovala. Ukázalo se, že ho čeká rozvod kvůli nevěrné manželce, která byla v té době v Itálii. Finanční situace se pro mě stala velmi obtížnou a musela jsem se vrátit do Bulharska.
Po návratu domů jsem byla v obrovské depresi! Asi na tři měsíce jsem se zavřela doma a mluvila s ním jen přes Skype. S jinými lidmi jsem komunikovat nechtěla. Mluvili jsme spolu celé hodiny, každý den. Asi po 3-4 měsících jsem se vrátila do Států a on na mě čekal na letišti. Odvezl mě do bytu,
Připravil mi jídlo, protože se o mě vždycky staral. Zajímalo ho, jestli mám hlad, jestli mám kapesné na jídlo… Byl to také můj otec kat.
Ukázalo se, že jeho žena se rozhodla, že se s ním kvůli dítěti nerozvede.
Po několika měsících mi řekl, že ona i dítě přijdou a že oba nemáme budoucnost. Opět se na mě všechno sesypalo!
Uplynul rok a já na to nemohla zapomenout.
Potkala jsem svého současného přítele Gina (je také Ital, ze stejného města jako Francesco). Po několika letech jsem s ním měla dítě. I s Francescem a Ginem jsme měli společné přátele.
S Francescem jsme si nadále psali. On nebyl ve svém manželství šťastný a já jsem nebyla šťastná ve svém vztahu. Nebylo dne, kdy bych na Francesca nemyslela. Nebylo dne, kdy by se Francesco na mě nezeptal našeho společného přítele. Zajímal se o to, jak se mi daří a co dělám.
Několikrát jsme se docela přátelsky setkali a on mi blahopřál k narozeninám – nikdy mi to nezapomněl. Ani já jsem na něj nezapomněla.
Za Gina jsem se měla provdat 19. ledna, ale odložili jsme to na léto.
Francesco mě 21. ledna vyhledal, aby mi oznámil, že se rozvádí, a tak jsem se rozhodla, že si Gina nevezmu.
Francesco řekl všem našim společným přátelům a své rodině, že jsme se k sobě vrátili.
Samozřejmě jsem Ginovi řekla, že spolu s Francem zase mluvíme a že ho po všech těch letech stále miluji. Fran mě také nepřestal milovat a myslel na mě stejně jako já na něj.
Dva roky jsem nejezdila domů jen proto, abych viděla Frana a trávila s ním čas.
Vzdala jsem se manželství s Ginem. Seznámila jsem Frana se svým dítětem a on navrhl, abychom se k němu přestěhovali.
Nechci Ginovi vzít dítě a nechci mu zlomit srdce, ale čekala jsem deset let, abych na Frana zapomněla. Nemohla jsem …
