Od dětství si Natálie myslela, že je adoptovaná. Jednoho dne, když zůstala doma sama, začala procházet různé dokumenty s nadějí, že najde něco o své adopci. Ale našla jen svůj rodný list, kde bylo jasně uvedeno, že její rodiče jsou skutečně jejími skutečnými rodiči.
Mohla by se zprvu zaradovat, ale místo toho byla smutná. Nedokázala už vůbec pochopit, proč se k ní chovají jinak.
Natálie byla prvním dítětem v rodině. Tři roky po jejím narození se rodičům narodila další dcera – Zdeňka. Natálie si na dobu před narozením sestry sotva pamatovala. Ale vzpomínky po Zdeňčině narození už měla dostatečně jasné.
Zdeňce bylo věnováno veškeré péče. Pořizovali jí krásné hračky a oblečení, zatímco Natálie často nosila věci po své sestřenici. Ve škole, pokud přinesla domů špatnou známku, následovaly přísné tresty, jako zákaz sledování televize nebo setkání s kamarádkami. Oproti tomu, když Zdeňka přišla s dvojkou, maminka ji vždy utěšovala, že známky nejsou to nejdůležitější.
Pro Natálii byla nejhorší větou: “Zdeňka je mladší.” Následovalo vždy něco jako: “Dej jí tu hračku” nebo “Nech jí ten poslední bonbón.”
Jak dívky rostly, Zdeňka si také uvědomovala, že rodičovská láska není rovnoměrně rozdělována, a využívala toho. Zdeňka skvěle zvládala lhát a manipulovat, zatímco Natálie mohla maximálně třesknout dveřmi.
Natálie neprošla na univerzitu zdarma a musela jít na vyšší odbornou školu. Rodiče řekli, že na to nemají peníze, protože vše šetří na Zdeňku a její budoucnost.
Po prvním ročníku si našla práci, s první výplatou si pronajala pokoj a odstěhovala se. Být s rodiči a mladší sestrou bylo čím dál nesnesitelnější.
Zdeňka, vědoma si, že jí všechno projde, zanedbávala školu. Věděla, že jí rodiče školné stejně zaplatí, takže proč se snažit?
Zdeňka bez povolení kradla Natálii oblečení a kosmetiku, a jednou dokonce zalhala rodičům, že cigarety, které našli, jsou Natálie. Samozřejmě, že věřili Zdeňce.
Nakonec Natálie odešla, ale bolest a nepochopení zůstaly. Komunikovala s rodinou minimálně, protože návštěvy končily chválou Zdeňky a nespravedlivými výčitkami proti Natálii.
Po dokončení školy si Natálie našla dobře placenou práci. Pronajala si větší byt a potkala skvělého partnera. Začala chodit k psychologovi, aby si vyřešila své dětské komplexy, které jí bránily v klidném životě. Chtěla mít šťastnou rodinu plnou lásky a péče. Ale měla strach, že zopakuje chyby rodičů, a proto plánovala mít pouze jedno dítě.
Její partner Karel jí brzy požádal o ruku a ve tichosti se vzali. Bez velké svatby a hlavně bez rodičů. Natálie se s matkou Karla velmi sblížila a svěřila se jí s příběhem svého dětství.
– Nedělej si z toho těžkou hlavu, – řekla jí s úsměvem tchyně. – To s tebou není nic špatného. Jen někteří lidé mají nekonečnou zásobu lásky, zatímco jiní jen omezenou. Tvůj rodiče spadají do té druhé skupiny. Je to jejich chyba, ne tvoje. Věz, že teď jsi i moje dcera.
Pomalu se Natálie a Karel zabydlovali. Koupili byt na splátky, pořídili si kocoura a žili šťastně. Občas Natálie volala rodičům jen aby se ujistila, že jsou v pořádku. Věděla, že Zdeňka studuje třetím rokem, ale nestýkaly se.
Jednoho večera, když s Karlem sledovali seriál, zvonil telefon. Byla to její matka, což Natálii překvapilo. Obvykle volala ona rodičům, oni ji příliš nekontaktovali.
– Stalo se něco? – zeptala se, když pauzovala film.
– Dcero! Problém! – křičela matka.
– Je to s tátou? – vyplašeně reagovala Natálie. Ať už byli jacíkoliv, byli to její rodiče. A měla je ráda, byť zvláštní, bolestivou láskou.
– Ne, jde o Zdeňku.
K sestře Natálie nic necítila kromě zlosti a křivdy. Kdyby se Zdeňka chovala jinak, možná by si Natálie ani tolik nevšimla rozdílu v zacházení. Ale Zdeňka to vždy využívala a stavěla Natálii do špatného světla, vědoma si, že jí uvěří.
– Co se stalo? – zeptala se Natálie zdvořile.
– Jde o nějakou komplikovanou záležitost… – mumlala matka.
Natálie byla zvědavá, myslela si, že je sestra v nemocnici nebo byla vyhozena ze školy.
– Zkrátka, Zdeňka údajně srazila někoho autem.
– Zdeňka má řidičák a auto? – podivila se Natálie. Pokud by ale rodiče splnili Zdeňčino přání na auto, ani by ji to nepřekvapilo.
– Ne, – po chvíli odpověděla matka. – Bylo to prý auto kamaráda. Nevěřím, že je Zdeňka vinená.
Natálie se uchechtla. Samozřejmě, Zdeňka je přeci dokonalá.
– A co teď?
– Říkali, že byla opilá a ten člověk je v nemocnici. Je to strašné! Mohli by ji uvěznit! Ze školy ji vyloučí. Musíme něco udělat, Naty.
Natálie si chtěla říct, že pokud ji rodiče nezvládli vychovat, pak ji život naučí. Bylo by správné, aby nesla následky za své činy. Ale věděla, že matka by to stejně nepochopila. Jen se tedy zeptala:
– Co chceš, abych dělala, mami?
– Rozhodli jsme se s tátou podplatit policii a zaplatit tomu člověku, aby neobvinil Zdeňku.
Natálie si myslela, že se přeslechla.
– Uvědomuješ si, co říkáš? – zeptala se pomalu. – Chcete porušit zákon, když vaše dcera opilá a bez řidičského průkazu někoho srazila?
– Ano, udělala chybu, – odvětila matka ostře. – Ale chyby se musí odpouštět. I my ti odpustili tvoje.
Natálie se sarkasticky usmála.
– A které? Že jsem ztratila klíče od bytu? Nebo zapomněla koupit chleba?
– Ne, o tom teď nemluvíme, – přerušila ji matka. – Všem se nám musíme složit. Říkala jsi, že šetříte na auto. Měla bys ty peníze věnovat na pomoc sestře. Na auto našetříte později, ale její život může být zničen.
V tu chvíli si Natálie uvědomila, že už nechce mít nic společného se svou rodinou. Našla novou, milující rodinu u svého muže a jeho matky. A to jí stačilo.
– Peníze nepošlu. A budu šťastná, pokud Zdeňku uvězní. Myslím, že si zaslouží ponaučení.
– Jak můžeš?! – křičela matka. – Tak jsme tě nevychovávali!
– Ne, nevychovali. Chovali jste se ke mně jako k méněcenné dceři. Nepamatuji si, že bych od vás někdy zažila lásku. Ale druhé dceři jste vše odpustili a trpěli její drzé chování. Teď musíte sklidit plody své výchovy. Mladší už ztratila kontrolu a starší už o vás nechce slyšet.
S tím Natálie zavěsila. Karel, který slyšel celý rozhovor, objal třesoucí se Natálii, a ona se mu rozplakala na rameni. Když slzy uschly, Natálie pochopila, že se skutečně obejde bez rodičů. Už nebude dokazovat, že je dobrá, chytrá a laskavá. Nebude se snažit získat jejich pozornost.
Časem se doslechla od příbuzných, že Zdeňce dali krátký trest. Možná rodiče nenašli peníze, nebo úplatek nevyšel.
Natálie brzy otěhotněla. A když porodila krásnou dcerku, uvědomila si, že chce ještě jedno dítě. S časem zjistila, že se nestane jako její rodiče. Díky podpoře manžela a tchyně poznala, že je úžasná matka.
Když se Natálii narodilo dítě, pod vlivem hormonů oznámila rodičům, že jsou prarodiči. Odpověděli, že mají jen jednu dceru, která rodinu nikdy neopustí.
A co je nejzajímavější, Natálii to nijak nezranilo. Cítila spíš úlevu. Teď už neměla pocit viny, že by odloučila vnouče od prarodičů. Dala jim šanci, kterou nevyužili. A v duchu si řekla, že to tak bude lepší pro všechny.
