S Annou jsme se spřátelily v posledním ročníku střední školy. Obě jsme byly jedničkářky, obě jsme měly ambice, za kterými jsme chtěly jít, obě jsme byly příliš kritické k mužským nápadníkům. Pak se ale stalo něco, co nás navždy rozdělilo…
Na gymnáziu v našem malém městě jsme odmaturovaly zlatou medailí a pokračovaly ve studiu.
O prázdninách jsme se vídaly, někdy jedna z nás ještě studovala a druhá za ní přijela na návštěvu – připravila snídani a kávu, večer jsme pak spolu šly na diskotéku.
Snem nás obou bylo zůstat a zabydlet se ve velkých městech. Čím víc jsme byly vybíravější, tím víc čas utíkal, a tak jsme se ocitly absolventky, bez mužů po boku.
Matka mi neustále říkala, že dokud budu studovat, budu mít mnohem větší výběr partnera pro manželství a že se pak budu pohybovat v pracovním prostředí, kde bude většina mých kolegů ženatých, ale kdo si toho bude všímat.
Během víkendů začali do naší společnosti nastupovat Mark a Robert. Anna se orientovala na Marka , já na Roberta. Postupem času se náš vztah stával vážnějším. Mark měl velký soukromý byt a Robert bydlel u rodičů.
Moje idylka s Robertem trvala další dva roky, a když mi bylo osmadvacet, odjel s rodiči do zahraničí.
Využila jsem její nemoci a získala jejího přítele.
Anna se nadále stýkala s Markem . Byli k sobě čím dál víc připoutáni. Anna však byla trochu příkrá, ráda měla své slovo. Ale Mark ji měl takovou rád.
Někdy mi říkala, že jejich milostné hrátky byly v poslední době méně časté, protože se cítila pořád unavená. Navzdory své únavě mu každý večer uklízela jeho nový byt, který utěsňovali, aby v něm mohli žít jako rodina. Dokonce mi přesně popsala, jak si představovala jeho vybavení.
Pomalu a pomalu začínali v ložnici – tam dali velkou krásnou postel, jak s oblibou říkala “náš spojovací článek”.
Když však došli k obývacímu pokoji, byla Anna přijata do nemocnice – ukázalo se, že příčinou její neustálé únavy je chudokrevnost z nedostatku železa a že potřebuje infuze se systémy.
Udělal ze mě svou ženu…
S Markem jsme ji navštěvovali, vtipkovali jsme s ním o různých věcech. Každý druhý den jsem si uvědomovala, o kolik správnější byla Annina volba než moje. Marka čekala dobrá vojenská kariéra v hlavním městě.
Ve skutečnosti byl skvělý pařmen. Udělala jsem cokoli, abych s ním skončila v posteli. Ve “svazku” mezi Annou a Markem , jsme se s Markem úžasně milovali.
Dával jsem do toho všechno, abych ho přesvědčil, že jsem lepší než ona. A já vešla se svatebními střevíčky a v náručí mého manžela Marka do domu, který Anna uklidila a zařídila.
Jen občas, když jsem byla v bytě sama, jako bych slyšela Annin hlas, který mi říkal: “Tady bude naše ložnice, tady bude náš obývací pokoj a tady bude kuchyň. A v tomto pokoji budou vyrůstat naše děti.”
Moje bývalá přítelkyně si našla partnera…
S Annou jsme se , samozřejmě, odcizili, nikdy mě nebrala k zodpovědnosti. Jen tiše zamumlala: “Díky bohu, že se to stalo včas.” A tak jsem se vrátila do svého života. Několik let byla sama a pak si vzala Plamena – rozvedeného muže s dospělou dcerou.
Anna však našla skvělý přístup, jak vycházet s nevlastní dcerou i uštěpačnou tchyní. Po roce se přestěhovali do hlavního města a koupili si velký byt. Několik let byli bezdětní. Zato já jsem byl šťastný, že se Mark stal otcem téměř okamžitě.
Porodila jsem mu syna a o tři roky později dceru. Zařídila jsem jim dětský pokoj – stejný, o kterém Anna řekla, že v něm bude vychovávat své děti. V šestém roce našeho manželství Anna porodila dceru a hned nato syna.
Byly chvíle, kdy jsem si říkala, jak jsem se mohla chovat tak ošklivě, ale když jsem viděla, jak moc mě Mark miluje , řekla jsem si, že jsme se pro sebe narodili.
V průběhu let jsem však s vědomím, že jsem jí to vzal příliš snadno – vypěstoval jsem si téměř patologickou žárlivost a strach z jiných žen.
Za každým ženským pohledem bych našla někoho, kdo by mi chtěl muže ukrást a přivést ho ke mně domů. Na dveře jsem napsal obrovskou ceduli s našimi jmény, hnán touhou chránit ho před novými nájemníky.
Anna našla štěstí a já měl neúspěšnou rodinu.
Mark neměl kariéru – zůstal pracovat v našem rodném městě. S tchyní, s níž jsme si údajně rozuměli, se naše vztahy dostaly na bod mrazu a jednoho dne zasyčela skrz zuby: “Vzal jsi místo vedle mého syna té úžasné dívce. Ale takový hlupák jako on si tě naprosto zaslouží.”
Jak čas plynul, byli jsme s Markem čím dál rozhádanější a místo výchovy našich dětí jsme se hádali po nocích. Dcera ve spěchu utekla z domova, našla si chlapce romského původu a porodila ho, a syn se v cizině flákal a přestal nám volat.
Anniny děti vyrostly hodné a dobře vychované – vystudovaly skvělé obory, jedno šlo pracovat do evropských struktur v Bruselu a druhé se stalo docentem na elitní zahraniční univerzitě.
Každé léto přijíždějí s matkou a otcem do našeho rodného města, přivážejí si vlastní děti – Annina vnoučata – a jsou jedna velká šťastná rodina. Plamen hraje na kytaru a dělá serenády mé bývalé přítelkyni.
Jsou letní večery, kdy z jejich zahrady slyším smích, a tehdy se mi nejvíc stýská po mé osamělé a rozvrácené rodině. A říkám si, že jestli Anna děkuje osudu za to, co se stalo, měla opravdu bod….. Osud vždycky trestá – a přejel mě. Ale já si to zasloužím.