– Odkdy s vámi váš syn přestal mluvit? – Zeptala jsem se sousedky… A v tu chvíli mi puklo srdce.
– Bylo to už šest let, co jsem ho viděla naposledy. Poté, co odešel se svou ženou, mi zpočátku alespoň občas zavolal, ale pak se mnou ztratil kontakt. Jednou jsem mu koupila dort k narozeninám, šla ho navštívit a….. V tu chvíli sklopila oči a rozplakala se.
– A co pak?
– Snacha mi otevřela dveře a řekla, že u nich doma nejsem vítaná. Můj syn jí nic neřekl, jen se na mě podíval, jako bych se něčím provinila, a odvrátil se. To bylo naposledy, co jsem ho viděla.
– Už vám potom nikdy nezavolal? – Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela.
– Volal jsem mu jednou, když jsem se rozhodl prodat třípokojový byt a koupit menší. Samozřejmě jsem mu dal nějaké peníze. Přišel, podepsal dokumenty, vzal si peníze a už se neozval.
– Jste hodně osamělá, nebo jste se už smířila s tím, že jste sama? – Zeptala jsem se staré paní.
– Je mi dobře! Když jsem byla velmi mladá, zůstala jsem sama se synem, protože mě manžel opustil kvůli jiné ženě. Vychovávala jsem syna sama. Můj syn vyrůstal v lásce a péči. Pak mi řekl, že si chce pronajmout vlastní byt. Zpočátku jsem z toho měla radost, protože jsem si myslela, že můj syn už je dospělý a začíná přemýšlet o vlastním bytě.
Ale šlo o něco jiného, konkrétně o jeho přítelkyni. To ona trvala na tom, že by měli mít vlastní byt, aby jim nikdo nepřekážel v zábavě. Pak otěhotněla.
– To mi to všechno říkáš tak snadno? Necítíš se uraženě, že tě tvůj syn na stará kolena opustil! – Překvapilo mě to.
– Jsem na to zvyklá. Líbí se mi bydlet v nové budově. Mám peníze, dost na všechno, co potřebuju. Každé ráno se probudím, postavím si konvici a jdu na balkon pít čaj. V takových chvílích se rád dívám na probouzející se město. Když jsem byl mladý, snil jsem jen o tom, že se pořádně vyspím, protože jsem musel pracovat na dvě směny. Snila jsem o tom, že zestárnu obklopená blízkými lidmi, ale asi mi bylo souzeno být osamělá.
– Proč si nepořídit domácího mazlíčka? Ve dvou je to větší zábava.
– Víš, lásko, kočky taky někdy opouštějí své majitele a psa si vzít nemůžu, protože nevím, jestli se druhý den ráno probudím, nebo ne. Nemůžu si vzít někoho, koho nemůžu ochránit. Už jsem jednou udělala hloupost, dost……
Žena bojovala, aby udržela hlavu nahoře, ale pak už to nevydržela a rozplakala se…..
Děti, nikdy neopouštějte své rodiče! Jste jejich součástí, takže když odejdou oni, odejdete i vy!
