Dobré zprávy
Už nejsem jeho žena 14. listopad, čtvrtek Honzo měřil sis dneska tlak? Vzal sis prášek? nahlédla jsem do obýváku s utěrkou v ruce, pořád ještě v zástěře.
Věra se žene domů s náručí plnou těžkých tašek s nákupem. Uličky Prahy jsou měkké a smutek začíná padat podobně jako mlha nad Vltavou. Hlava Věry je naplněná
Víš, můj syn a jeho mladá žena bydlí v pronajatém bytě nedaleko ode mě. Požádala jsem syna, jestli bych si mohla vzít náhradní klíč od jejich bytu, protože
Nikdy jsem neviděla svého otce a matka mě navštěvovala jen zřídka. Teprve mnohem později mi opatrovníci prozradili, jak jsem se dostala do dětského domova.
Petře, kufr! Otevřel se kufr, zastav auto! volala Jana, ale už věděla, že je vše ztracené. Věci se jim za jízdy vysypaly z kufru na dálnici, a auta za
Dobré zprávy
V práci se sekretářce udělá špatně, proto vyjde ven usedne na lavičku, přivře oči a když se trochu vzpamatuje, uvidí, jak se nějaký starší muž snaží sundat
Světla právě vypíná počítač a chystá se odejít z kanceláře. Paní Světlanová, nějaká slečna chce s vámi mluvit k osobní věci, ozve se sekretářka.
O deset let později Udělal všechno podle předpisů. Tedy alespoň si to myslel, když šlapal do schodů na třetí patro starého paneláku v Nuslích.
Můj otec si vždycky prál ponožky sám. Byly pro něj osobní záležitostí a připadalo mu ponižující, kdyby je mamince svěřil k vyprání. Dbal na to, aby ponožky
Naklonil se ke staré fena německého ovčáka. Podívala se na něj pohledem plným odevzdanosti a pak se odvrátila. Naději ztratila už dávno.








