V práci se sekretářce udělá špatně, proto vyjde ven usedne na lavičku, přivře oči a když se trochu vzpamatuje, uvidí, jak se nějaký starší muž snaží sundat z její ruky zlatý náramek
Co to děláte? Ten náramek mi daroval manžel! Stařec se na ni podívá s děsem a tiše odpoví: Ztratila jste vědomí kvůli tomu náramku. Podívejte se na něj. Sekretářka si ho začne prohlížet a zůstane zkamenělá hrůzou. 🫣
Marii se udělá špatně přímo během porady.
V kanceláři Marie sedí vedle ředitele, opět pečlivě zapisuje každé slovo a snaží se, aby nebylo vidět, jak je unavená. V zasedací místnosti je dusno, vzduch je těžký a začíná ji bolet hlava. Srdce tluče jako splašené, tlak na hrudi ji nutí pořádně se nadechnout, ale úlevy se nedočká. Stísněný pocit ji tlačí k zemi.
Najednou Marie pocítí, že se jí zamotá hlava. Chytí se okraje stolu, omluví se šeptem a vstane, přestože jí podlamují nohy. Ředitel se na něco ptá, ale Marie už téměř nevnímá.
Venku je svěží vzduch, v obličeji ucítí chlad, jenže místo úlevy se cítí ještě slabší. Udělá pár kroků a vyčerpaně dosedne na lavičku u malého pražského parku. Zavře oči a doufá, že to pomine.
Srdce jí buší divoce.
Když Marie po chvíli opatrně otevře oči, zahlédne staršího pána, který se nad ní sklání. Je mu přes sedmdesát, má obyčejnou bundu, starou čepici a klidný, pozorný pohled. Opatrně drží její zápěstí a jakoby pečlivě studuje její ruku.
Co děláte? zeptá se Marie chraplavě a snaží se odtáhnout ruku. Tohle je dárek od manžela.
Stařec nezapírá, jen tiše dodá:
V práci se sekretářce udělá špatně, proto vyjde ven usedne na lavičku, přivře oči a když se trochu vzpamatuje, uvidí, jak se nějaký starší muž snaží sundat z její ruky zlatý náramek
Ten náramek vám škodí. Podívejte se.
Marie se zadívá na svůj náramek masivní, zlatý, který nikdy nesundává. A přímo tam, kde se dotýkal kůže, je nápadně tmavý. Ne všude, ale mapovitě, jakoby přes něj někdo přejel temným stínem.
Kdo vlastně jste? zašeptá Marie, která cítí, že se jí svírá žaludek.
Jsem bývalý zlatník, řekne starší muž klidně. Čtyřicet let jsem tu dělal se zlatem. Když jsem uviděl, že vám není dobře, náhodou jsem si všimnul vaší ruky. Běžný člověk to vůbec nepostřehne.
Co to znamená? ptá se Marie roztřeseným hlasem.
To jsou stopy thalia, říká tiše. Veledlouhá a zákeřná otrava. Když se aplikuje velmi tenkou vrstvou, přes kůži pomalu otravuje. Okem to není poznat. Ale zlato reaguje tmavne.
Chcete tím říct…
Muž přikývne.
V práci se sekretářce udělá špatně, proto vyjde ven usedne na lavičku, přivře oči a když se trochu vzpamatuje, uvidí, jak se nějaký starší muž snaží sundat z její ruky zlatý náramek
Ten, kdo vám ten náramek daroval, věděl přesně, co dělá. Věděl, že budete postupně chřadnout, zeslábnete a jednoho dne už třeba nevstanete.
Marie se podívá na šperk, na své ruce i na staršího muže. V hlavě se jí mihne obraz manžela, jeho odměřený pohled, podivná péče v poslední době a naléhavá slova: Náramek nesundávej. Je to můj dar.
V tu chvíli vše pochopí.
Starší muž opatrně sundá náramek a balí ho do kapesníku.
Musíte okamžitě k lékaři a na policii, říká. Už to nikdy nenoste.
Marie jen přikývne. Sedí na lavičce, svírá roztřesené prsty a uvědomuje si, že právě utekla smrti doslova o vlásek.