Víš, můj syn a jeho mladá žena bydlí v pronajatém bytě nedaleko ode mě. Požádala jsem syna, jestli bych si mohla vzít náhradní klíč od jejich bytu, protože kdyby se něco stalo, měla bych ho u sebe a mohl by se hodit. Teď mám dovolenou, zatímco ti dva chodí normálně do práce.
Tak zaskočím k nim, když jsou v práci. Uvařím jim kulajdu nebo svíčkovou, dám do toho také knedlíky. Vždyť syn miluje taková ta obyčejná, poctivá jídla, co dobře zasytí a zahřejí. A když je jídlo hotové, pustím se do úklidu. Moje snacha, Klára, si s pořádkem moc hlavu neláme.
Jejich věci se povalují všude po pokoji, v dřezu zůstanou špinavé talíře. Říkám si, že bych mohla Kláře ukázat, jak se dá domácnost udržet. No a pak ti mladí přijdou domů, jídlo voní, je uklizeno, všechno krásně srovnané, syn si s chutí nandá plný talíř, a vždycky říkám takhle by měli lidi žít, v čistotě a ve štěstí. Jenže kdepak. Klára nikdy nemá dobrou náladu, většinou mé jídlo ani neochutná, jen řekne, že je moc tučné a nezdravé. Ona jí hlavně kaše, zeleninové saláty, bylinky.
A ještě mě pořád posílá domů co nejdřív…