Dobré zprávy
Když jsem otevřel dveře svého bytu, uvítalo mě známé ticho
019
Když otevřu dveře bytu, vítá mě známé ticho. Manžel je v práci a na chodbě se vznáší vůně toho stejného osvěžovače vzduchu, který nemohu vystát, ale on
Dobré zprávy
Policista si myslel, že jde o rutinní zásah. Hlásili podezřelou aktivitu u kontejnerů za parkem Stromovka, nic mimořádného nečekal. To, co však spatřil, mu navždy změnilo život.
030
Policista byl přesvědčený, že jde o rutinní výjezd. Nahlásili podezřelý pohyb u kontejnerů za sadovým parkem, nic, co by předznamenalo něco zvláštního.
Dobré zprávy
Když jsem otevřel dveře svého bytu, uvítalo mě to dobře známé ticho
0107
Když jsem odemkla dveře bytu, přivítalo mě známé ticho. Manžel byl v práci a v předsíni voněl stejný osvěžovač vzduchu, který už roky kupuje, aniž by se
Dobré zprávy
Sousedka si udělala „kuřárnu“ přímo u mých dveří. Řešila jsem to rázně – a ona vůbec nečekala, jak to dopadne.
0243
Sousedka si udělala kuřárnu přímo u mých dveří. Rozhodla jsem se to vyřešit rázně a tohle opravdu nečekala. A kde je napsané, že ten vzduch patří tobě?
Dobré zprávy
Když Miku Ivana opustila jeho teta Naděžda, ani ho nenapadlo, že se mu život najednou obrátí naruby. Teta žila sama v malém domečku na okraji Prahy a měla jedinou vnučku.
0246
Když Miroslavu Novákovi zemřela teta Božena, ani ho nenapadlo, že se jeho život náhle změní. Teta žila sama v malém domku na kraji Brna a měla jedinou
Dobré zprávy
Synu, nechci, abys se kvůli mně rozváděl! Raději mě odvez do domova důchodců!
017
Synku, já nechci, abys se kvůli mně rozvedl! Odvez mě radši do domova důchodců! Před půl rokem jsem si nastěhoval k sobě maminku. Je jí už osmdesát tři
Dobré zprávy
Policista přijel k běžnému zásahu a spatřil bosou pětiletou holčičku, která táhla odpadky
0130
Po větrné, téměř opuštěné podzimní ulici v Praze projížděl policejní vůz. Nadporučík Marek Novák slyšel už mnoho podivných hlášení, ale tohle mělo být
Dobré zprávy
„Jdu za mladou slečnou,“ prohlásil dědeček, 65 let, když si balil kufr – o hodinu později se vrátil domů v slzách.
022
Já jdu za mladou, zvolal jednou děda, tehdy pět a šedesátiletý, když balil svůj starý kufr. Za hodinu se vrátil celý uplakaný. Já jdu za mladou!
Dobré zprávy
Žila u nás v sousední Vrbičce, hned u říčky, jedna dívka. Libuška. Tichá, nenápadná. Znáte takové lidi – jako by tu byli, ale vlastně skoro nejsou. Oči pořád sklopené, copánek tenký, popelavě plavý, starý šátek na hlavě. Pracovala na poště, třídila dopisy a roznášela důchody.
022
V naší sousední vesnici, v Doubravce u samé Berounky, žije jedna dívka. Jenka. Tichá, nenápadná, podobně jak to u některých lidí bývá –
Dobré zprávy
„Jdu za mladou ženou,“ prohlásil dědeček (65), když si balil kufr – za hodinu se vrátil domů v slzách.
016
Já jdu za mladou, pronesl rozhodně děda, šedesát pět let, když soukal do kufru oblíbenou kostkovanou deku, jež se evidentně bránila opustit domov.