Dobré zprávy
Jan osmažil brambory, otevřel sklenici nakládaných okurek. Dnes je to přesně rok, co odešla jeho Milena. Náhle někdo zaklepal na dveře. To jste vy, pousmál
Odpuštění a začátek nové cesty bez něj Když Ondřej odcházel té noci, Eliška ještě dlouho seděla bez hnutí. Byt obklopila hustá, táhlá tma.
Je mi 58 let a už si opravdu nevím rady se svou sousedkou. Bydlí naproti přes chodbu a mám pocit, že jejím hlavním koníčkem je sledovat každý můj krok.
Mami, je ti už 65. Měla bys jít k notáři a převést dům na dědictví, připomínala sestra na návštěvě. Minulý týden měla moje máma narozeniny, kulatých 65 let.
Dobré zprávy
Odcházím za mladou, oznámil dědeček, tehdy mu bylo pětašedesát, když si balil kufr. Za hodinu se vrátil domů, v očích slzy. Odcházím za mladou!
Dobré zprávy
Hudba náhle utichla, jako kdyby někdo nůžkami přeťal tenkou nit, která do té chvíle držela celý večer pohromadě. V sále zavládlo podivné ticho.
Eliška nikdy neměla ráda dny, kdy do dětského domova přicházeli potenciální adoptivní rodiče. Za těch sedm let, co tu žije, si ji totiž ještě nikdo nikdy nevybral.
Dobré zprávy
Poté, co se ke mně nastěhoval můj nový manžel, uzavřel se můj patnáctiletý syn Jan do sebe. Přestal s námi večeřet a jednoho dne nečekaně řekl: Mami, já se ho bojím.
Často jezdil pracovně mimo Prahu a já jsem si na to za ty roky zvykla. Odpovídal mi na zprávy pozdě, domů se vracel vyčerpaný a vymlouval se na dlouhá jednání.
Dobré zprávy
Poté, co se ke mně nastěhoval můj nový partner, můj patnáctiletý syn se uzavřel do sebe. Přestal s námi chodit ke stolu a jednoho dne jen tak prohodil