Představte si tuhle scénu. Moje sestra Vendula módní ikona, vždy štíhlá jako rákos, naprosto vmódě. Já jsem obyčejná žena. Trochu povyšlá, pár vrásek se mi začíná objevovat. No, život plyne, co už se dá říct.
Každé naše setkání se pro mě mění vmalou mučivou výpravu. Dělá to nejspíše ne ze zloby, ale znejlepších úmyslů. Přistoupí ke mně, zamíří svým rentgenovým pohledem a začne:
Petře, tohle šaty tě neudělají? Vypadá to jako od babičky.
Petře, ten účes ti přidává pět let, potřebuješ něco jiného.
No holky, takovou rtěnku! Ten odstín už deset let nikdo nenosí!
A vše to podkládá mile, soucitně úsměvem. Jako by mi chtěla jen dobře. Po každém takovém komplimentu mám náladu podúrovní podlahové lišty a týden nechtěji koukat do zrcadla.
Je to nepříjemné? Ano, až příliš! Nejsem přeci obálka zglossu a ještě ktomu mi vlastní sestra neustále uhodí do citlivého místa.
Zpočátku jsem to snášela, žertovala, měnila téma. Poslední kapkou byl mamín jubilej.
Už dlouho se na ten jubilej připravuju! Koupila jsem si novou krásnou šaty, udělala účes, líčení. Cítím se jako královna, upřímně!
Setkáváme se vjedné pražské restauraci. Hosté, příbuzní, všichni vkrásných šatech, veselí. Pak ke mně přistoupí Vendula, prohlédne mě od hlavy až kpatě a tak hlasitě, aby to slyšeli všichni:
Petře, co to máš na sobě? To je směs smíchu a hříchu jako naší tety Šury zvesnice. Kdybys se zeptala, poradila bych ti něco slušného.
Vtom okamžiku cítím, jak se země pod nohama rozplývá. Udělala to před všemi! Prostě mi do duše plivla. A jaký je teď slavnostní nálada?
Najednou se mi rozsvítí světlo. Už nebudu mlčet vrohoži! Myslím si, že je na řadě moje chvíle. A já, holky, jsem se na ten jubilej fakt dobře připravila
Nevyvolala jsem hádku. Proč? Zhluboka jsem se nadechla, usmála se nejčarodějším úsměvem a přerušila ji uprostřed slova.
Vendulko! vykřikla jsem radostně. Děkuju ti zhloubi srdce! Opravdu si vážím tvé starosti! Jsi u nás odbornice na odhalování nedostatků druhých!
Vendula se rozsvítila. Myslela, že ji chválím. Naivita, co jiná.
Když už jsi tak vševědoucí, pokračovala jsem a zvedla ze židle dříve připravenou krabičku, rozhodla jsem se ti dát dárek!
Všichni hosté zzájmu sledovali nás. Podala jsem jí krásnou krabici svázanou stuhou. Očekávala parfém nebo něco zkosmetiky.
Uvnitř, dámy, ležel elegantně tištěný certifikát na drahý papír. Na individuální konzultaci uznámého psychologa stématem: Jak zvýšit sebevědomí, aniž bys snižovala blízké. Přečetla jsem to nahlas, aby to slyšeli všichni vsále, vkuchyni i řidič městské autobusové linky, který projíždí před restaurací! Ale tohle jsem ho prostě zasáhla!
Tady máš, sestričko! řekla jsem, když se na mě podívala překvapeně. Myslela jsem, že ti to přijde vhod. Pomůže ti být skutečně sebejistá, místo abys potvrdila svou hodnotu na můj účet! Jak se říká trefa do černého!
Její tvář byla kvidění! Nejprve naprostá zmatenost, pak uvědomění. Nakonec se jí tváře zbarvily tak červeným ruměním, že slova nestačí popsat.
Vsále nastala ticho, pak jeden zstrýců rozesmál hlasitě. Za ním všichni ostatní. Všechny její ostré poznámky vystoupily na povrch! Snažila se mě zahanbit, ale skončilo to tím, že se sama představila jako posměšek.
Finále přišlo okamžitě. Vendula něco zamumlala, chytla tašku a vyběhla ze sálu
A hned odpovídám na vaši nevyhnutelnou otázku ano, usmířily jsme se. Jsme přece sestry.
Od té chvíle, představte si, už nikdy nedotýká mého vzhledu. Když se setkáváme, mluvíme jen o počasí. A víte co? Je to vůbec příjemné.
Takový je příběh. Děkuji, že jste vydrželi až do konce! Pokud vás to zasáhlo, dejte like, bude mi potěšením! Napište do komentářů své vlastní zážitky stalo se vám něco podobného? A sdílejte skamarádkou to je prostě skvělé!
