Natálko, nechoď hned do první, ještě si to rozmysli radila teta Lída své neteři. Co když to nezvládneš? Podívej se, jaké jsou teď děti. Ty jsi ještě dítě nedávno ti bylo devatenáct. A Kryštofovi třináct. To je ten správný věk pro kluky, kdy začnou s nápaditými kousky. Co uděláš, když začne čarovat?
Teto Lído, nemůžu nechat bratra skončit v dětském domově. Vím, že to nebude lehké, ale spát klidně nebudu, pořád budu přemýšlet, jestli je tam v pořádku, jestli má co jíst, jestli ho tam někdo zneužívá odpověděla Natálie.
Před nedávnem ztratily matku. Na pohřeb se sjela skromná rodina: dvě sestřenice matky Eliška a Irena, bratranec s manželkou a šestnáctiletá neteř dcera Ireny, která se jmenuje Tereza. Přijely také dvě ženy z maminy práce a její kamarádka teta Zdena.
Po smutečních hostinách zůstali jen příbuzní a museli rozhodnout, co dál s dětmi. Natálka měla vše jednoduše bylo jí devatenáct, právě dokončila druhý ročník vysoké školy, dostávala stipendium a musela si přivydělat. Nebude to lehké, ale přežije.
S třináctiletým Kryštofem to ale byla jiná věc. Žádný z příbuzných ho nemohl přijmout.
My už žijeme ve stísněné dvoupokojové bytě vysvětlila teta Lída. Já a manžel, dva kluci a tchýně. Kam ještě dalšího člověka?
A my jsme se chystali odstěhovat, ale Borek šel zase do pádu ten týden ho vyhodili z práce. Bude to trvat měsíc, ne méně. My s dcerou ho bereme jen na noc do ložnice a zamykáme se. Co by to měl být za domov pro dítě? stěžovala si Irena.
Bratranec pokrčil rameny:
Svých máme tři.
Takže pokud starší sestra nedokáže zřídit opatrovnictví, Kryštof má jen jednu cestu rovnou do dětského domova.
Kryštofa na rodinném shromáždění žádný z dospělých neviděl. Seděl na dvoře u dětského hřiště. Vedle něj na lavičce si sedl jeho kamarád Marek. Chlapci mlčeli.
už dlouho o tom debatujete? zeptal se Marek.
Už dvě hodiny. Natálka chce být mým opatrovníkem, ale tety ji odrazují. Říkají, že jsem potížník, a ona si se mnou neporadí odpověděl Kryštof.
A co si o tom myslíš ty?
Nevím. Ale do dětského domu nechci. Chci zůstat doma, chodit do školy a hrát fotbal.
Tety se snažily Natálii odradit posledními argumenty:
Natáro, jsi ještě mladá, musíš přemýšlet o budoucnosti založit rodinu, mít děti. Kryštof ti bude viset na krku jako zátěž jaký muž si bude chtít pořídit dívku s takovou zátěží? řekla Irena. Nezdržuj se, přihlásíš bratra do dětského domova. Budeš ho tam navštěvovat, možná i na prázdniny vyzvedneš. My myslíme na tebe. Kryštof by ti celý život zkazil.
Když viděla, že Natálka je pevná v rozhodnutí, teta dodala:
Prodáš tu trendu, koupíš si s Kryštofem něco skromnějšího a rozdíl využijete na studium.
Večer se všichni rozptýlili. Natálka si pozvala bratra domů:
Pojď, najed nou, už celý den jen kousal.
Kryštof jedl, Natálka se posadila naproti, jako taková mamka před smrtí.
Tak co, Kryštofe, zvládneme to? zeptala se.
Přikývl tiše, oči nedoptaly z talíře.
Následující den Natálka začala hledat práci. Co ale mohla očekávat po druhém ročníku ekonomie? Poslala životopisy na manažerské pozice, asistenta účetního, ale odpovědi nedostala. Snížila laťku a začala odpovídat na nabídky prodavačky. Šla na dva pohovory, v jednom se zdálo, že by se dohodlo, ale když zjistili, že plánuje dál studovat na dálku, odmítli:
To jsou dva týdny v roce, kdy máš mít zkoušky, a kdo by v tom mohl pracovat?
Natálka se samozřejmě zklamala. Jedinou naději viděla v pokladně supermarketu, který byl sousední k jejímu domu. Souseda tam už zaměstnávala a ujišťovala Natálii, že ji vezmou, protože nikdo jiný nehledá.
Na cestě zpátky potkala svou bývalou učitelku matematiky Olgu Sergejevnou. Teď byla třídní učitelkou Kryštofa.
Olga Sergejvna dobře znala rodinnou situaci a slíbila pomoci s vyplněním potřebných formulářů. Dodala Natálii také tip:
Naši sekretářka odchází na mateřskou. Není to stálá pozice, ale dokud bude mít dítě, potřebujeme někoho na tři roky. Plat je malý, ale je blízko domova a Kryštof bude vždy po ruce.
Natálka práci dostala, přešla na dálkový studijní režim. Výplata byla skutečně nízká, ale penze Kryštofa a opatrovnické příspěvky stačily na skromný, ale ne chudobný život.
Kryštof byl obyčejný teenager, takže se občas hádali a nepochopili se. Bratr si stěžoval, že Natálka ho příliš kontroluje, a ona se bála, že nedokáže výchovu zvládnout a že Kryštof upadne do špatné společnosti.
Přes to vše žili slušně. Každý měl svůj úkol. Natálka vařila, prala, Kryštof uklízel byt, vynášel odpad, mýl nádobí a mohl klidně zajít do obchodu žádné problémy.
Avšak teta měla pravdu: Vojta Natálin přítel, se s ní už rok vážně nestýkal, protože mu nepřipadalo, že má zátěž bratra pod rukama.
Nerozumím, proč si bereš takovou zátěž. Chci žít normálně, studovat jako ostatní. Včera jsme jeli na víkend na chatu, ty jsi odmítla, protože jsi musela hlídat bratra. Šel jsem sám jako blázen. A když Lesek pozval na narozeninovou oslavu, taky jsi odmítla. To mi nevyhovuje. řekl Vojta.
Natálka s Vojtou rozešla. Nejprve to bolí, pak si řekla: K čemu mi takový egoista?.
Samotná však nezůstala. Pomáhal jí v tom právě mladší bratranec.
Kryštof pokračoval ve fotbalu ve sportovní škole. Ve čtrnácti letech ho trenér zařadil do hlavní sestavy, takže hrál i v zápasech mimo tréninky.
Jednoho dne hráli proti týmu z nedalekého města. Natálka přišla fandit bratrovi. Všechno šlo skvěle, Kryštof dokonce vstřelil jeden ze tří vítězných gólů, ale v posledních minutách si podvilil nohu.
Poskytnuli mu první pomoc na stadionním zdravotním středisku a asistent trenéra nabídl Natálce a Kryštofovi odvoz domů.
Netušil jsem, že má Kryštof takovou mladou maminku poznamenal.
To není maminka, jen sestra oprav
il Kryštof.
Následující den Igor asistent trenéra zavolal Natálii, aby zjistil, jak se Kryštof cítí.
Pak zavolal znovu, pozval ji na kafe a pak na rande.
O rok později oslavili dvě události najednou Natálka se provdala za Igora a Kryštof nastoupil do sportovního koleje olympijské rezervy.
Taková je obyčejná česká pohádka smutek i radost, trocha ironie, ale hlavně lidskost.
