Natálko, neruš se, přemýšlej ještě jednou, napomínala teta Lída, která sisela neteř. Co když to nezvládneš? Podívej se, jaké to mají teď děti. Ty jsi ještě dítě nedávno ti bylo devatenáct. A Kryštofovi jsou třináct. To je ta největší fáze pro kluky. Začne si dělat triky co pak budeš dělat?
Teto Lído, nemůžu dovolit, aby můj bratr skončil v dětském domě. Vím, že to nebude lehké, ale spát klidně nebudu, pořád budu přemýšlet, jestli je zdravý, jestli má co jíst, jestli ho tam někdo šikanuje, odpovídala Natálie.
Nedávno přišla o matku. Na smuteční oběd se sjela skromná rodina: dvě sestry matky Eliška a Irena, bratranec se svou manželkou a šestnáctiletá neteř Irenin dcerka. Přijely dvě ženy z maminky práce a její kamarádka teta Jenka.
Po obřadu zůstali jen příbuzní, kteří museli rozhodnout, jak se budou děti dál žít. Natálie měla to lehké bylo jí devatenáct, právě dokončila druhý ročník ekonomické fakulty. Dostávala stipendium, musela si přivydělat, nebylo to jednoduché, ale přežije.
A co s třináctiletým Kryštofem? Jak vždy, nikdo z rodiny ho nemohl přijmout.
My už žijeme v úzkosti: v malém dvoupokojovém paneláku jsem s manželem, dvěma kluky a tchyní. Kam dalšího člověka? vysvětlila teta Lída.
My jsme odjížděli, a tak Borůvka (Borek) znovu ulpěl v pití minulý týden ho vyhodili z práce. To bude trvat aspoň měsíc. My s dcerou ho nosíme na klíč v ložnici jen na noc. Může dítě takový domov mít? stěžovala si Irena.
Bratranec stručně odpověděl:
Svých tří.
Takže pokud starší sestra nezíská opatrovnictví, Kryštof by končil v dětském domě.
Kryštof na rodinném zasedání nebyl. Seděl na dvoře u dětského hřiště. Vedle něj na lavičce posadil se jeho kamarád Marek. Chlapci mlčeli.
Už dlouho to řešíte? zeptal se Marek.
Už dvě hodiny. Natálka chce být mým opatrovníkem, ale její tety ji odrazují. Říkají, že jsem lump, a ona to nezvládne, odpověděl Kryštof.
A co si o tom myslíš ty?
Nevím. Jen nechci dětský domov. Chci zůstat doma, chodit do školy a hrát fotbal.
Tety, snažící se Natálii odradit od bláznivé představy, použily poslední argumenty:
Natálko, jsi mladá, musíš myslet na budoucnost založit rodinu, mít děti. Kryštof bude na tobě jako váha na krku jaký muž se chce oženit s dívkou s takovým břemenem? pobídla Irena. Neodkládej, pošli bratra do dětského domu. Navštěvovat ho budeš, můžeš ho vzít na prázdniny. My myslíme na tebe. Kryštof ti zkazí život.
Když viděly, že Natálka je pevná, teta poradila:
Tu starou výbavu prodej, kupte si s Kryštofem něco skromnějšího a rozdělte rozdíl, dokud budeš studovat.
Večer se všichni rozptýlili. Natálka zavolala bratra domů:
Pojď, najedli se konečně, celý den jsi jen kousával.
Kryštof jedl, a Natálka si posadila naproti, jak to dělala matka.
No co, Kryštofe, zvládneme to? zeptala se.
Kryštof jen pokýval hlavou, oči nezvedl od talíře.
Následující den Natálka hledala práci. Co čekat po druhém ročníku ekonomie? Poslala životopisy na pozice manažerky, asistentky účetní, ale žádná neodpověděla. Snížila laťku, začala reagovat na nabídky prodavačkyporadkyně. Šla na dva pohovory, v jednom se zdálo, že se dohodnou, ale když zjistili, že chce dál studovat dálkově, odmítli:
To jsou dva týdny ročně, kdy máš zkoušky, a kdo bude pracovat v té době?
Natálie byla zklamaná. Zbývala jen jedna možnost pokladna v supermarketu u domu. Souseda tam pracovala, ujistila Natáliu, že ji určitě přijmou, protože nikoho jiného nemají.
Cestou domů potkala svou bývalou učitelku matematiky Olgu Sergejovnu. Teď byla třídní učitelkou Kryštofa.
Olga věděla o rodinné situaci, slíbila pomoci s opatrovnictvím a poskytnout potřebné reference. Navíc řekla Natálii:
Začíná se nám sekretářka vrátit na mateřskou. Není to stálá pozice, ale dokud bude mít dítě, budeš mít praxi. Plat není vysoký, ale je blízko domu a Kryštof bude pořád na dosah.
Natálka dostala práci, přešla na dálkový studijní režim. Plat byl opravdu skromný, ale Kryštofova penze a opatrovnický příspěvek stačily k tomu, aby žili pohodlně, ne v chudobě.
Kryštof byl obyčejný teenager, takže se občas hádali. Bratr se zlobil, že Natálka mu moc řídí, a ona se bála, že nezvládne výchovu a Kryštof se zaplete do špatné společnosti.
Přes vše však žili slušně. Každý měl svůj úkol. Natálka vařila, prala, Kryštof uklízel byt, vyvážel odpad, myl nádobí a mohl jít nakupovat žádný problém.
Avšak tety měly pravdu: Václav Natálin přítel, se s ní roky souzněl, už nechtěl mít povinnost starat se o mladšího bratra.
Chápu vůbec, proč sis to sebou naložila? Žila bych v klidu, studovala, jako ostatní. Ale teď jsem jako hrdina, který nic nechce. Minule jsme měli výlet na chatu, odmítla jsi jít, protože jsi musela hlídat bratra. Šel jsem sám jako osamělý. Pak tě Lojza pozval na oslavu narozenin na zahrádku a ty opět odmítla. To mi už nestačí.
Natálka se s Václavem rozejšla. Zpočátku to bolavé, ale rychle si řekla: K čemu mi takový egoista?
Naštěstí v samotě nescházela. Pomohl jí najít štěstí právě mladší bratr.
Kryštof pokračoval v fotbale ve sportovní škole. Když mu bylo čtrnáct, trenér ho zařadil do hlavní sestavy a hrál nejen v tréninkových zápasech, ale i v turnajích.
Jednoho dne hráli proti týmu ze sousedního města. Natálka přišla fandit bratrovi. Všechno šlapalo, Kryštof vstřelil jeden ze tří vítězných gólů. V posledních minutách však nešikovně vyklouzl a podvrtnul si kotník.
Poskytnuli mu první pomoc v nemocničním středisku stadionu a asistent trenéra nabídl Natálce a Kryštofovi odvoz domů.
Netušil jsem, že má Kryštof tak mladou maminku, řekl.
To není maminka, to je sestra, opravil ho Kryštof.
Další den Igor asistent trenéra zavolal Natálii, jak se Kryštof cítí.
A pak znovu a znovu volal. Pozval ji na kávu, pak na večeři.
O rok později oslavili dvě události najednou Natálin svatební den s Igorem a Kryštofův nástup na sportovní kolej olympijské rezerva.
Taková obyčejná česká pohádka, kde jsou i smutky i radosti.
