Zatím se neukázal: Práce ho pohltila a často zůstává déle.

Petra uložila děti do postele a zamířila do kuchyně, aby si dala šálek čaje. Milan ještě nebyl doma. Poslední dobou měl hodně práce a často se zdržoval. Petra litovala svého manžela a snažila se ho zbavit starostí o domácnost. Přeci jen byl jediným živitelem rodiny. Krátce po svatbě se společně rozhodli, že Petra se bude starat o domácnost a děti, zatímco Milan se postará o jejich finanční zabezpečení. Postupně se jim narodily tři děti. Milan byl z příchodu každého z nich nesmírně šťastný a říkal, že se nehodlá zastavit. Petra byla však unavená z nekonečných plen, mléka a nedostatku spánku. Rozhodla se, že s dětmi prozatím skončí. Milan se vrátil až po půlnoci a byl trošku pod vlivem. Na její otázku, kde byl, odpověděl:
“Petro, byli jsme s kluky tak zaneprázdnění a unavení, že jsme se rozhodli někam zajít, abychom se zbavili stresu.”
“Oh, můj chudáčku!” usmála se Petra. “Pojď, udělám ti něco k jídlu!”
“Ne, děkuji. Jedli jsme křidélka, zkazil jsem si chuť. Půjdu rovnou spát.”
Blížil se 8. březen, Mezinárodní den žen. Petra požádala svou maminku, aby pohlídala děti, zatímco ona se vydala do obchodního centra. Chtěla tento svátek oslavit výjimečně: romantickou večeří jen pro ně dva. Maminka souhlasila, že děti vezme k sobě. Kromě jídla a dárků se Petra rozhodla, že si něco koupí i pro sebe. Dlouho si nic nekoupila – styděla se brát od Milana peníze na nové oblečení, stejně by je neměla kde nosit. Naposledy si koupila domácí oblečení. Na plánovaný večer se to však nehodilo. Petra zamířila do jednoho z obchodů s oblečením, vybrala si několik šatů a odešla do zkušební kabinky. Právě zkoušela druhé šaty, když zaslechla známý hlas svého muže z vedlejší kabinky: “Hmm, už to z tebe chci sundat!” Odpověděl mu dívčí smích. “Vydrž trochu, ty rošťáku! Jdi radši vybrat něco své ženě!” “Proč by měla? Je pohřbená v dětech. Dětem je jedno, co má na sobě – hlavně aby je nakrmila, převlékla a uklidila jejich hračky! Koupím jí nějaký multifunkční hrnec nebo pekárnu – ať má radost!” Petra cítila, jako by ji polila studená voda. Snažila se být co nejtišší a automaticky zkoušela šaty, zatímco napjatě poslouchala v hlasy z vedlejší kabiny. “A když se zeptá, kam jsi utratil tolik peněz? Multifunkční hrnec a pekárna tolik nestojí…” dívka se nepřestávala smát. “Proč bych měl hlásit, kam utrácím své peníze? Já pracuji, ona zůstává doma!” Zkouška patrně skončila, hlasy se začaly vzdalovat. Petra opatrně vykoukla z kabinky. A skutečně: její muž stál u pokladny s nějakou blondýnou a platil. Po zaplacení jí beze studu políbil. “Slečno, jste v pořádku?” zeptala se prodavačka, když zjistila, že už dlouho sedí na stoličce a zírá do prázdna. “Ano, vše je v pořádku!” rychle vstala, podala prodavačce šaty a řekla, že si vezme všechny. Doma, po té co matka odešla a děti byly uložené k odpolednímu spánku, se Petra zamyslela, co dál. Nečekala takovou zradu od manžela. Bylo to víc než jen nevěra, urazil ji svým postojem k ní a její práci doma. Znehodnotil vše, co pro rodinu dělala. Okamžitě chtěla podat žádost o rozvod, ale rozhodla se přemýšlet. “Podám žádost o rozvod a on odejde ke své blondýně, zůstanu s dětmi bez prostředků. Alimenty? To budou asi drobné… Z čeho budeme žít?” Večer měla jasno. Milan ten večer nepřišel domů jako obvykle z “práce”. “Dnes se do sytosti díval na svou blondýnu,” pomyslela si Petra lhostejně. Všechny city k Milanu zmizely. Stal se cizím člověkem. Pouze ji trápila myšlenka, že by mohl chtít blízkost, na což ona nemůže přistoupit. Ale zdálo se, že mu milenka dala vše, co potřeboval, a ke své ženě se raději ani nedotkl. Následující den Petra sestavila životopis a rozeslala ho do různých firem a agentur. Teď už jen musela čekat. Na každý den začínala prohlížením e-mailů. Jednoho dne konečně přišel odpověď. Byla pozvána na pohovor do jedné z firem ve městě, kde pracoval i její manžel. Petra o tom dlouho přemýšlela, ale rozhodla se to zkusit. Požádala maminku o hlídání dětí a vydala se na pohovor. Po téměř dvou hodinách hovoru s vedením firmy jí byla nabídnuta dobrá pozice s flexibilní pracovní dobou. První plat byl sice menší, ale na pokrytí živobytí jí a dětem by stačil. Domů letěla Petra jako na křídlech. Matka, když viděla svou dceru tak šťastnou, ji zasypala otázkami. “Mami, Milan mi zahýbá!” radostně zvolala Petra. Matka si myslela, že dcera zažívá dočasné pomatení, a vzala ji za ruku, aby ji posadila vedle sebe na pohovku. “Petro, co to povídáš? Jak by tě mohl Milan podvádět? Pracuje celé dny!” “Nepracuje, chodí za svou slečnou!” a Petra vyprávěla vše, co slyšela v obchodě. Když matka vyslechla, zeptala se: “Co tedy plánuješ dělat?” “Podám žádost o rozvod! A ano, našla jsem si práci s flexibilním rozvrhem. Teď podám žádosti o umístění dětí do školky a jakmile to bude, nastoupím na plný úvazek!” “No, nebudu tě odrazovat! Zrada se neodpouští! Myslím, že je to začátek něčeho nového. Pomohu ti s dětmi!” “Děkuji, mami!” Petra objala matku dojatě. Sedmého března se Milan zase vrátil dlouho po půlnoci a Petra se ho na nic neptala. Milan, překvapený lhostejností manželky, začal sám vysvětlovat: “Petro, zase jsme to s kluky přehnali…” ale Petra ho přerušila a řekla, ať jde spát. Následující den, když Petra seděla v kuchyni a krmila děti snídaní, Milan jí slavnostně předal dárek – domácí pekárnu. “Tady máš, miláčku, aby ti ulehčila domácí práce!” pokusil se ji políbit, ale Petra se odtáhla, aniž by se podívala na dárek, vstala ze židle. “Mám pro tebe také dárek!” překvapený manžel ji následoval do předsíně, kde stály dva velké kufry. “Rozvádím se s tebou! Už nemusíš vymýšlet výmluvy pro svoje zálety!” “Jak jsi to zjistila?” koktal překvapený Milan. “V kabince, když jsi vybíral dárek své blondýně. Pekárnu jí taky klidně dej – já ji nepotřebuji!” Zaskočený nevěrou a ztrátou rodiny, Milan se rozhněval: “Tobě vadí, že mám jinou ženu? Krásnou, vášnivou a upravenou, na rozdíl od tebe! Ty jsi už zapomněla, jak se líčí! Sedíš doma s dětmi a žiješ na můj účet! Někdy se stane, co uznáš potřebným! Nesmíš se starat o moje peníze! Jsi jen zatracená ovce!” “Mně to nevadí,” klidně odpověděla Petra, “odejdi.” Následující den podala žádost o rozvod a alimenty. O týden později zazvonil zvonek u dveří. Ve dveřích stála tchyně. Bez pozdravu na Petru zakřičela: “Nenasytná potvoro! Vyhodilas muž a chceš z něj tahat peníze! Okamžitě se vzdej alimentů! Nemá povinnost ti je platit!” “Neplatí je mně, ale svým dětem, které sám chtěl!” odvětila Petra klidně. “Pokud mu nedostačuje na milenku, je to jeho problém! Je stejný rodič jako já!” “Co bez jeho peněz uděláš! Naškodila jsi dětí, abys celou život zůstala na jeho krku! To ti nikdy nevyjde! Požádá, aby mu snížili oficiální plat a ty dostaneš jen drobné! Rychle přiběhneš!” “To se asi nestane!” prohlásila Petra a ukázala na dveře. “Vypadněte z mého domu, než zavolám policii!” S proklínáním tchyně odešla pryč. Po několika měsících děti, jedno po druhém, přijaly do školky. A měsíc poté, co nejmladší začal chodit do školky, nastoupila Petra na plný úvazek do práce. “Ahoj!” ozval se známý hlas u jejího stolu. “Můžeme si promluvit?” “Promiň, Milane, mám spoustu práce,” odpověděla Petra, aniž by zvedla hlavu. “Možná bychom mohli jít na oběd?” Milan neodcházel. Petra vzhlédla a pohlédla na svého bývalého manžela. Vypadal unaveně a vyčerpaně. Věděla, že jeho blondýnka, s kterou odešel, ho vyhodila, když zjistila, že polovina jeho platu půjde na alimenty. Ale už ji to netrápilo. “Ne, Milane. Nebudeme si povídat, ani obědvat.”