Tak tohle je teda deník…
Ráno mi volali z banky. Prý máme opožděnou platbu. Říkám, to nějaký omyl, žádné úvěry přece nemáme… Ano, Novotní, naše adresa, ale jaká suma? Tomu nevěřím. Na koho je ten úvěr napsaný? ptám se už rozčileně.
Na Jakuba Tomášoviče Novotného, odpověděli.
To je můj muž, ale jak by mohl? A proč vůbec? úplně se mi zamotala hlava.
Mrzí mě to, paní Novotná, ale pravidla platí pro všechny. Upozornění už bylo, teď hrozí další opatření, dodal hlas ve sluchátku už mírnějším tónem.
Nevím, jak jsem došla do obýváku a zapnula počítač. Šok byl obrovský. Musím tomu přijít na kloub sama žádnou kreditku u Jakuba jsem nikdy neviděla, znamená to, že si ty peníze půjčil jen pro sebe? Co to má znamenat? Pracovat jsem stejně nedokázala, hlavu jsem měla plnou jen toho telefonátu.
Celé dopoledne jsem čekala, než se Kuba vrátí domů.
Pro koho jsi sháněl peníze? Kdo tě k tomu donutil? vyletěla jsem hned v předsíni.
Tak už ti volali… zamručel naštvaně, ale když viděl, že nemá smysl zapírat, vybuchl: No co čumíš? Pro mámu, samozřejmě! Prosila mě o pomoc, je sama…
A proč zrovna tolik peněz? My si vystačíme s míň, přestože oba makáme!
Na dovolenou, jasný?
Kam, prosím tě, letí? Do Dubaje nebo na Maledivy?
Máma mě sama vychovala, má na to všecko právo. Nečekal jsem, že tohle budeš řešit
Jakub se uraženě sebral a zapadl do pokoje. Dělal to vždycky, když chtěl vyvolat pocit viny. Jenže mě tentokrát jeho naštvaný chlapec nijak nerozhodil.
Nezůstala jsem s ním už řešit nic. Danielsová, moje tchyně, byla u nás vždycky až moc aktivní. Miluje, když něco požaduje už od prvního dne, co mě poznala. Jak mě viděla ve stříbrných náušnicích, rozsvítila oči a přezkoumala, jestli jsou pravé, nebo z nějaké bižuterie.
Když zjistila, že nosím jen poctivé, hned si začala stěžovat:
Proč utrácíš tolik peněz za blbosti? Raději jsi mohla koupit něco do domácnosti.
To byl dárek, řekla jsem a byla z její reakce fakt v šoku.
Aha, tak to jo, uklidnila se rychle. Ale už za týden přišel Kuba, ať k jeho mámě příště náušnice nenosím, že ji to prý moc trápí, podobné si dovolit nemůže.
Už tehdy jsem si řekla, že je na tom něco divného. Jenže když člověk miluje Pak byla svatba. Hana Danielová zářila šaty, vlastní dárek. Později jsem zjistila, že všechno to zaplatil Kuba. Prý že jinak by maminka na svatbu ani nedorazila.
A pokračovalo to: jednou nový televizor jako má kamarádka, jindy fén přesně jako její sestra, opakovaně příspěvky na kosmetiku a wellness. A všechno hned! Jak něco nevyšlo, hned plakala, stěžovala si na zdraví. Kuba nikdy nesnesl mamčiny slzy, běžel zařídit cokoliv:
Vždyť je to máma Copak můžu jinak?
Jenže rozpočet nám prorážel dna. Oba pracujeme, vyděláváme slušně, a přesto nemáme nikdy dost na základní věci? Jakub jen mával rukama:
Asi neumíš vést domácí rozpočet, Markétko. Moje máma by tě to naučila.
Už tehdy jsem věděla, že to není člověk, u kterého bych se chtěla učit. Od první minuty nám to s tchyní neklapalo. Znáte to některé typy žen si chtějí syna přivlastnit na celý život Věděla jsem, že s ní bude obtížné vyjít.
Zlom byl, když chtěla platit dovolenou. Částka, kterou si Kuba na její přání půjčil, mě šokovala. Za tolik bychom splatili na tři měsíce hypotéku i zařídili byt krásným nábytkem a ještě by zbylo na oslavu v nejlepší restauraci v Praze.
Jakub se ale nezmění, jeho svět je: máma všechno, vždycky. I to bych přijala, je to přece máma ale že ani neřekl slovo? Co kdyby se něco stalo a úvěr by zůstal na mně? Danielová zase s čistým štítem.
Je čas vážně si promluvit. Ať si vybere, nebo aspoň mámě vysvětlí, že krotit rozmary je na místě. Místo společného řešení ale následoval výbuch:
Dluh jsem splatil, všechno zaplatím! A ty furt něco řešíš! Máma chce cestovat první třídou – a má na to právo! Vždyť mě vychovala! Nemůžu jí koupit pořádnou dovolenou?
Jenže my na to nemáme. Někdo jí to musí vysvětlit!
Spíš bych to měl vysvětlit tobě: máma je svatá!
Bylo jasné, že pro něj se nic nezmění. Věděla jsem, že jeho maminka mě k němu nikdy nepustí každý den mu volala, aby rychle přijel, že je sama a on hned běžel na druhý konec města.
Po včerejším dusnu jsme šli oba ráno do práce bez smíření. Dopoledne se mi ale udělalo dost špatně. Kolegové mě dotlačili k lékaři a tam jsem zjistila, že čekám dítě. Nemohla jsem neříct to Jakubovi konečně důvod změnit rozpočet!
Moje radost ale zmizela. Jakub byl zdrcený, že prý s tím nepočítal. Prosil, abych dítě zatím nechtěla, a naléhal na přerušení. A pak se začala ozývat i tchyně. Jen namísto proseb přímo rozkazovala:
Nebudu babička! Co sis to vymyslela? Chceš si syna dítětem přivázat? Stejně tě Jakub opustí!
Proč by odcházel?
Znám ho, už dlouho si hledá jinou. Tak udělej, jak radí na alimenty bys stejně čekala marně!
V tu chvíli se mi zatmělo před očima a probrala jsem se až v nemocnici.
Markétko, konečně vzhůru, slyšela jsem známý hlas. U postele stála doktorka Doležalová, bývalá sousedka tchyně.
Jé, paní doktorko, nevěděla jsem, že tu pracujete
A dobře, žes nevěděla, usmála se. Bylo to vážné, málem jsme museli vybírat mezi tebou a mimčem.
Cože?
Ale dobré, jste oba v pořádku. Co se stalo, že tě to tak položilo?
Vyslechla si celou historku a zamračila se: Holka, uteč od nich. Jakub se nikdy nezmění, jeho máma bude trýznit každou jeho ženu. Myslí si, že jí syn dluží život. Vždyť jejího muže tímhle přístupem dohnala do hrobu. Jakub je po tátovi matce neodporuje.
Ale přece si mě vzal
Popravdě, divím se. Spousta holek se rázem spakovala po první návštěvě u Danielové! Rozmysli si to. Co říká Jakub na to, že bude táta?
Odpověděla jsem a paní doktorka si něco nevychovaného zabrblala pro sebe, až jsem se musela usmát. A v tu chvíli bylo jasno: zvládnu to sama. Jakub už si, aniž by to věděl, vybral.
Podala jsem žádost o rozvod hned, jak jsem se mohla vrátit do práce. Jakub se snažil, abychom spolu nezůstali. O tom, že jsem dítě nakonec donosila, jsem mu neřekla.
. Rok po rozvodu jsem se klidně procházela po parku s dcerkou.
No teda, to je náhoda, ozval se známý hlas. Proč mi nechceš dovolit setkat se s vnučkou?
Protože to není vaše vnučka, odpověděla jsem klidně. To dítě To, jak jste mi s Jakubem radili, se nenarodilo. A tahle holčička je jen moje. A babičku už dávno má.
Jak si to
Můžu. Toužíte být babičkou? Najděte Jakubovi tu správnou manželku.
Odešla jsem spokojeně, její nadávky mi byly ukradené. Věděla jsem, že jsem včas nechala závislého manžela i jeho neukojitelnou matku za sebou. A bylo to tak správně.
