Soused (51 let) žije sám už 12 let. Včera jsem se ho zeptal proč nehledáš ženu? On mi vysvětlil 6 důvodů. Pochopil jsem, proč má vlastně pravdu
Včera jsem zašel za sousedem Milanem poprosit o vrtačku. Otevřel mi v domácích teplácích a vytahaném tričku:
Pojď dál, právě jsem dojedl večeři.
Vešel jsem. Byt jako ze škatulky, v kuchyni to vonělo po smaženém kuřeti. Na stole notebook, vedle sklenka červeného vína.
Milanovi je jednaapadesát. Už dvanáct let rozvedený. Bydlí sám v Praze. Dělá technika, vydělává šedesát tisíc korun.
Znám ho pět let tedy od té doby, co jsem se do tohohle paneláku nastěhoval. Ženu jsem u něj nikdy neviděl. Ani na návštěvě.
Podal mi vrtačku, nalil mi panáka slivovice:
Posaď se, když už jsi tu. Dlouho jsme se neviděli.
A tak jsme sedli v kuchyni, dali si na zdraví.
Zeptal jsem se:
Milane, proč jsi sám? Ty fakt nikoho nehledáš?
Usmál se trochu ironicky:
Hele, nevyhledávám to. Víš, Petře, žiju dvanáct let sám a je mi tak líp.
Proč?
Dolil dalšího frťana, opřel se o židli:
Povím ti to. Šest konkrétních důvodů, co jsem si fakt odžil.
První důvod riziko bankrotu při rozvodu
Milan začal:
Rozvedli jsme se před těmi dvanácti lety. Byl jsem ženatý osmnáct let s Lenkou. Máme dceru, ta je dneska už dospělá, žije sama.
Dává si další doušek:
Rozvod byl kvůli její nevěře. Přistihl jsem ji s kolegou. Podal jsem žádost o rozvod.
A co bylo?
Soud nám rozdělil byt napůl. Přičemž já platil tři čtvrtiny hypotéky! No, prodali jsme ho, rozdělili peníze, já si koupil tuhle garsonku.
Podívá se na mě:
Petře, kvůli její nevěře jsem přišel o půl majetku. A podle zákona je to OK, rozumíš? Tohle jsem platil, makal jsem… a ona dostala půlku.
No, to je rozvod
Právě! Tak proč bych měl znovu riskovat? Dejme tomu, potkám ženu, začneme spolu bydlet. Po třech letech svatba. Koupíme auto nebo cokoliv jiného. A pak se rozhodne, že odejde. Proč bych měl riskovat znova?
Mlčel jsem. Pokračoval dál.
Druhý důvod ženy nepodporují chlapské sny
Víš, teď mám sen. Chci koupit starou Jawu a dát jí dohromady. Jezdit na ní o víkendu.
Dobrý sen!
Už rok šetřím. Ještě půl roku a mám sedmdesátkového veterána. Vše si udělám sám.
Nalil si vodu:
Když jsem byl ženatý, měl jsem taky sny. Chtěl jsem se naučit hrát na kytaru. Koupil jsem si španělku, přihlásil se na kurz. Lenka jen: ‘Na co to potřebuješ? Vždyť nejsi Karel Kryl.’ Tak jsem toho nechal. Chtěl jsem jet sjíždět Vltavu na kanoi. Ona: ‘Jsi se zbláznil? Máme hypotéku, a ty chceš být puberťák?’ Tak jsem nejel.
Kouká z okna:
Ženy považují naše sny za blbosti. Teď jsem sám a nikdo mě nebuzeruje. Až koupím Jawu, nikdo mi neřekne, že jsem pošuk.
Třetí důvod přehnané sebevědomí českých žen
Pokračuje:
Před asi třemi lety jsem zkusil seznamku. Odpověděl jsem podle pravdy věk, práce, příjem, koníčky.
A jak to dopadlo?
Psal jsem si se třemi. Jedna Jana, čtyřicet šest let, pracuje jako kadeřnice, bere čtyřicet tisíc. Napsala mi: ‘Jsi zajímavý chlap, ale hledám někoho s aspoň sto tisíci.’
Zasměje se:
Odpověděl jsem jí, kolik teda bere ona. Naštvala se, blokla mě.
Fakt?
Naprostá většina Češek si dnes myslí, že jsou princezny. Berou čtyřicet tisíc, bydlí v nájmu u Karláku, ale chlap musí mít sto tisíc čistého, auto, barák a letní chatu v Krkonoších. A samy nabídnou maximálně ‘ženskou energii’.
Dopil panáka:
Já mám šedesát tisíc, vlastní byt, auto. Ale pro většinu holek jsem lúzr. Nejsem milionář. Proč si něco s někým dokazovat, když mě stejně neocení?
Čtvrtý důvod neumějí vést domácnost
Ptám se:
A není ti smutno po domácí pohodě a vaření?
Milan se rozchechtal:
Petře, rozhlídni se. Je tu pořádek? Je. Uklízím si jednou týdně sám, zabere to hodinu. Vařím? Vařím. Dneska kuře s bramborem třicet minut práce. Peru? Peru. Prádlo hodím do pračky.
Vstal, máchl rukou ke koupelně:
Nebudu si pořizovat ženskou jen kvůli úklidu. Sám to zvládnu. Víš, kolik ženských dneska neumí vařit? Půlka! Dávají peníze za rozvozy nebo přežívají na instantních polévkách.
Pořád existují hospodyňky, ne?
Sem tam jo. Ale proč brát hospodyni, když to znamená, že čeká, že já budu platit úplně všechno? To si radši udělám sám.
Pátý důvod strach z manipulací a lží
Dolil nám dalšího panáka.
Petře, po rozvodu jsem chodil se dvěma ženami. Krátce, ale vždycky to byl podvod.
Jak jako podvod?
První, Kamila, říkala, že je rozvedená. Po měsíci náhodou zjistím, že je pořád vdaná! Jen hledala někoho bokem, protože muž málo vydělává.
Povzdych:
Druhá, Radka, tvrdila, že nemá děti. Po dvou měsících zjistím, že má dvě školou povinné. Jen to neřekla, ‘aby mě neodradila’.
To je síla
Právě. Byl jsem z toho otrávenej. Ženy lžou úplně bez uzardění. Připadá jim normální skrývat nebo překrucovat, aby někoho ulovily. A pak se diví, že chlapi nevěří.
Šestý důvod trest za iniciativu
Milan zaklonil židli:
Naposledy jsem se snažil někoho oslovit před rokem. V Luxoru v sekci s klasikou tam stála pohledná žena kolem pětačtyřiceti.
A jak to dopadlo?
Přišel jsem, povídám: ‘Dobrý den, máte ráda klasiku? Taky můžu něco doporučit.’ Podívala se na mě, jakobych právě vylezl z kobky v Ďáblicích. Řekla ledově: ‘Děkuji, poradím si sama.’ Otočila se a odešla.
Zasmál se svým způsobem:
Petře, v dnešní době jakákoliv iniciativa chlapa znamená, že je úchyl. Jdeš někoho pozvat na kafe? Stalker. Napíšeš na Facebook? Úchyl. Chceš se seznámit na ulici? Úplně mimo. Už mě nebaví sbírat odmítnutí a ledové pohledy. Iniciativu už nevyvíjím jestli nějaká žena má zájem, ať se přetrhne sama. Já už dělat šaška nebudu.
Proč jsem o tom přemýšlel a co jsem pochopil
Milan dopil a zadíval se na mě:
Hele, netvrdím, že všechny ženský jsou špatný. Jsou i fajn holky. Ale najít je je jak hledat jehlu v kupce sena. A trest za omyl je vysokej: přijdeš o peníze, nervy, roky života.
Zvedl se:
Je mi jedenapadesát. Mám dobrou práci. Vlastní byt. Auto. Koníčky. Fajn přátele. Jsem šťastný sám. Proč riskovat tohle kvůli vztahu, kterej nejspíš skončí rozvodem a vykrvácenou peněženkou?
Šel jsem domů, lehl jsem si do postele a přemýšlel nad jeho slovy.
Je mi devětačtyřicet. Jsem ženatý třiadvacet let. Se ženou nám to funguje. Ale kdybych byl teď sám šel bych stejnou cestou?
Asi jo.
Je chlap, co žije sám dvanáct let a nebojí se vztahu kvůli strachu ztrát, prostě realista, nebo jenom obyčejný slaboch, co se bojí vztahů?
Opravdu rozvod zruinuje muže i po nevěře manželky, nebo se to možná trochu přehání?
Má muž po padesátce právo odmítat vztahy kvůli vysoké ceně za omyl, nebo je to jen sobectví a strach ze života?
Fakt ženy mužské sny nepodporují a mají je za blbosti, nebo si chlapi prostě neumějí vybrat tu správnou?
