Život je tak nepředvídatelný, že nedokážeme předvídat, co se nám za chvíli přihodí, a každé naše malé rozhodnutí ho může dramaticky změnit.
Něco podobného se stalo i Robertově rodině. Před časem si všiml, že jeho žena Anna neustále hledá důvody k hádkám a nespokojenosti, a přes to všechno se mu zdálo, že už dokonce špatně chodí a dýchá. Anna svou kritiku neomezovala jen na manžela, ale rozšířila ji i na děti.
Začala se ztrácet v práci a stále častěji to byl Robert, kdo vařil večeři pro sebe a děti, vracela se, když děti spaly, a někdy byla dokonce opilá. Robert si začal myslet, že jeho žena má poměr, ale neodvážil se ji přímo obvinit, protože neměl žádné důkazy.
Robert pracoval jako taxikář. Vydělával slušné peníze a obvykle si vybíral jen denní směny, protože chtěl trávit večery a noci se svou ženou a dětmi. Někdy, když potřebovali peníze nebo když ho o to požádali, pracoval na noční směně. Tak tomu bylo i tentokrát. Kolega byl nemocný a požádal Roberta, aby ho zastoupil, a ten ochotně souhlasil, protože se blížily narozeniny jeho ženy a možná by ji nějaký pěkný dárek trochu zahřál u srdce.
Jakmile Robert nasedl do auta, dostal první úkol. Přijel na určené místo, stál tam pár a vášnivě se líbal. Když uviděl ženiny vlasy, nepochyboval, že je to jeho žena.
Milenci nasedli na zadní sedadlo a pokračovali ve vášnivých hrátkách, řidiče si nevšímali. Robert se držel zpátky a mlčel. V jednu chvíli si myslel, že propukne v pláč nebo začne rvačku, ale vydržel to důstojně. Odvezl dvojici do hotelu, kam šli potácející se a pevně se objímající.
O několik minut později už Robert volal Anně.
– Kde jsi ? Viděla jsi, že už je jedenáct hodin?
– Bože, mám toho tolik na práci ! vykřikla, ani jsem si nevšimla, jak ten čas letí, jdi spát, hned jsem zpátky !
– Jistě, drahá, vysadil jsem tě v hotelu, mám ti tedy zítra odvézt věci na stejné místo? zeptal se pevně.
Anna se snažila předstírat, že neví, o čem mluví, a ptala se, o kterém hotelu mluví, a pak si uvědomila, že je to všechno zbytečné
