S Jackem jsem se seznámila v nové škole, kam jsem byla přeložena, když se rodiče přestěhovali. Od páté třídy jsme byli kamarádi, říkalo se nám “nerozluční”, takže jsme kráčeli životem ruku v ruce, podporovali se a pomáhali si ve všem.
Studovali jsme na různých univerzitách, takže jsme absolvovali stáže a pracovali v různých městech.
Jednoho dne Jack odjel na venkov k babičce a tam se seznámil se svou budoucí ženou Sandrou. Mnohokrát mi volal a vyprávěl, jak je do ní bláznivě zamilovaný, a tak učinil důležité rozhodnutí, že tam zůstane a vezme si ji.
Bohužel jsem byl v době jeho svatby na stáži v zahraničí, takže hned po návratu jsem jel navštívit svého nejlepšího přítele, abych mu předal dárek, poblahopřál mu a seznámil se s touto dámou svého srdce. Dal jsem jim nějaké zahraniční bankovky, kytici a sladkosti.
Nikdy nezapomenu na všechny emoce, které jsem během těch 2-3 dnů zažil, protože na mě žena mého nejlepšího přítele udělala velký dojem, dokud jsem si neuvědomil, že všechny vesnické ženy jsou stejné. Tehdy jsem se rozhodl, že si nikdy žádnou vesnickou dívku nevezmu.
Jde o to, že se mi v té době podařilo vybudovat si v zahraničí firmu, o které jsem novomanželům rád vyprávěl, a právě tehdy jsem si všiml zvláštní změny v Sandřině tváři. Začala se mnou otevřeně flirtovat, snažila se mě několikrát pohladit nebo se mě dotknout. Někdy schválně přišla do pokoje, když jsem se oblékal. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to jen zdá, nebo že je prostě tak otevřená…..
Až příliš zřejmé to bylo, když jí “najednou” spadl župan a ona ho začala pomalu zvedat a dívala se mi přitom do očí. Nejspíš si myslela, že se na ni chystám zaútočit jako hladové zvíře, ale já se jen odvrátil. Byl jsem znechucený při představě, že by něco takového udělala manželka mého přítele.
Jack o tom nic nevěděl. Mlčela jsem jako hrob, protože jsem se bála, že bych mohla zničit jejich rodinu a jeho srdce nebo ztratit přítele.
Nejhorší bylo, když se můj přítel rozhodl uspořádat pro mě rozlučkový večírek podle “tradic vesnice”, takže tam bylo mnoho žen, které byly ještě horší a dotěrnější než manželka mého přítele. Nejvíc mě udivilo, jak bezostyšně vtipkovaly a snažily se mě svést. Nenašel jsem mezi nimi jedinou skromnou a slušně vychovanou dívku.
Když jsem se vrátil domů, mohl jsem si konečně oddechnout. Vím, že už nikdy nechci svůj život svázat s ženou z vesnice.
