Když moje tchyně oznámila, že nás chce navštívit, byli jsme s manželkou potěšeni. Žili jsme poměrně daleko a její návštěvy byly vzácné, takže tentokrát jsme nemohli odmítnout.
Když naše děti dospěly, byly příliš zaneprázdněné svými životy, aby navštěvovaly svou babičku, kromě svátků. Moje žena ale byla trochu neklidná, protože si vzpomněla na situaci, kdy moje tchyně navštívila svou mladší dceru, Annu.
Jen několik dní po této návštěvě Anna nečekaně poslala svou matku domů, což mezi nimi vyvolalo krátkou hádku. Jak se dalo očekávat, tchyně k nám přijela s množstvím jídla a dárků.
Zpočátku byla atmosféra vřelá a přátelská, ale brzy se vše začalo měnit. Tchyně se začala chovat, jako by byla paní domu. Stěžovala si na moji ranní kávu, měnila uspořádání našeho domu – nic jí nepřipadalo správné.
Neustálá kritika nám začala lézt na nervy. Nakonec jsme se s manželkou ocitli v podobné situaci jako Anna.
Rozhodli jsme se ji poslat domů. Jak se dalo očekávat, vyvolalo to u ní rozhořčení. Po jejím odjezdu se v domě rozhostil klid. O týden později, když jsme s tchyní stále nemluvili, zavolala Anna, aby vyjádřila svou nespokojenost s naším chováním.
Ten večer jsme s manželkou dlouho přemýšleli, proč jsou naši rodiče s přibývajícím věkem stále náročnější. Můžeme jen doufat, že my sami takoví nebudeme.
