Na dvůr vběhla starší dcera, osmiletá Sofie, která se právě vrátila ze školy. Pozdravila všechny a upřímně se usmála na tetu Markétu, potom odběhla převléknout se, aby mohla pomoct mamince doma. Mladší dcera byla ještě ve školce – měla ji vyzvednout babička, která vždy pomáhala. Pro Kateřinu bylo těžké zvládat vše sama: dvě děti, domácí povinnosti a práce na zahradě zabíraly spoustu sil a času. To všechno proto, že její manžel Michal odjel za prací do Anglie.
Michal vždy říkal, že v jejich rodném městě se nedá najít dobrá práce, a stěžoval si na neustálý nedostatek peněz. Rozhodl se, že práce v zahraničí pomůže rodině dostat se z chudoby a splnit sen o novém domě. Soused už si díky práci v cizině postavil velký, krásný dům, a Michal chtěl svým dětem zajistit stejnou stabilitu a pohodlí.
Po domluvě s kamarádem, který už dlouho žil v Londýně, Michal odjel do Anglie hledat štěstí. Po příjezdu se však ukázalo, že práce, kterou mu kamarád slíbil, byla již obsazena. Prvních několik týdnů marně hledal jakoukoli práci. Nakonec na radu známých nastoupil jako balič ve fabrice. Plat byl skromný a nesplňoval jeho očekávání.
Uběhly dva měsíce. Michal zavolal Kateřině a řekl, že se chystá vrátit domů. Za tu dobu vydělal jen 800 liber. Stěžoval si na bolesti zad, únavu a těžké pracovní podmínky. Michal pochopil, že tato práce nestojí za odloučení od rodiny a riziko pro jeho zdraví. Práce v zahraničí a nedostatek kontaktu s dětmi byly nesnesitelné.
Kateřina přijala zprávu o jeho návratu s radostí. Nesplněné sny o novém domě nebo malá suma peněz ji netrápily. Nejdůležitější bylo, že se její manžel vrací domů, protože bez něj to pro ni bylo nesmírně těžké. Děti také postrádaly svého otce.
Mezitím se babička vrátila s mladší vnučkou a hned začala připravovat večeři. Všichni měli hlad a těšili se na její výborné palačinky. Už byla tma, když Michal vstoupil do domu. V ruce nesl malou tašku a jen pár drobných dárků pro své dcery. Michal si sedl na pohovku a smutně pohlédl na svou rodinu. Začal vyprávět, jak těžké pro něj bylo být sám v cizí zemi a jak si uvědomil, že žádné peníze nemohou nahradit jeho blízké.
Babička si utřela slzy, když poslouchala jeho slova, a odmítla peníze, které jí nabízel. Řekla, ať je nechá pro děti. Michal seděl mezi svými blízkými a cítil se opravdu šťastný. Měl místo na zemi, kde byl milován a vždy na něj čekali.
