Ne, rozhodli jsme se, že vám nepřivedete manželku a dítě do tohoto bytu. Dlouho nesnášíme nepohodlí a nakonec vás požádáme, abyste odešli.
A tvá žena potom všem bude vyprávět, že jsme vás s malým dítětem vyhnali na ulici. To nám uškodí na pověsti, a tak se nesnažte Danu ani dítě sem přivezt. Vyřešte to jinak.
Sousedka z vedlejšího bytu okamžitě zaznamenala, že Jarmila přišla po rozhovoru s manželem skleslá. Obě se staly matkami před třemi dny a měly být propuštěny následující den. Radostná událost! Není důvodu k smutku.
Jarmilo, nemáš obličej. Co se stalo? zeptala se sousedka.
Petr řekl, že pronajímatelka nám přikázala okamžitě odejít. Prý by měla byt pronajmout páru bez dětí a vy chcete do toho přihodit miminko. On bude v noci brečet, sousedi se budou stěžovat a ona nechce žádné problémy.
A co, nemáte kam jít?
U Petrových rodičů je třípokojový byt, ale tam už bydlí i jeho mladší sestra. Moji rodiče jsou v obci, asi dvacet kilometrů od města odpověděla Jarmila.
Tak přespíte týden nebo dva u rodičů, než najdete nový byt poradila žena.
Petr už hledal, ale když pronajímatelé uslyší, že přichází dítě, hned odmítají.
To je problém, ale máme ještě dva dny řekla sousedka. Tvůj manžel něco vymyslí.
Petr nic nevyřešil. Zavolal na několik inzerátů, dostal odmítnutí a jen přemístil jejich věci z pronajatého bytu do rodičovského.
Rodiče a mladší sestra nebyli nadšeni, že se v jejich bytě usadí Petrova rodina s neklidným novorozencem.
Synu, pamatuj, že před svatbou jsme si řekli, že u nás nebudeš bydlet s manželkou řekla matka. Máš právo zůstat vsvé pokoji, ale cizí lidi vbytě nechceme.
A tvoje Jarmila je cizí. Pro tebe je manželka, pro nás je cizí. Vybrali jste ji, my ji nevybrali.
Mami, ale to je jen dočasné, dokud nenajdeme vhodné řešení snažil se Petr přesvědčit.
Víš, že nic není trvalejší než dočasnost. Začnete bydlet na týden, týden se promění vměsíc a měsíc vnekonečno.
Ne, pracujeme s otcem, sestra studuje. Všichni chceme klid. Smalým dítětem vbytě to není možné: nahlas nemluvit, televizi nesledovat, vnoci být připravený na neustálý pláč.
Pokusím se najít něco rychleji slíbil syn.
Ne. Rozhodli jsme, že manželku a dítě do bytu nepřivedete. Dlouho nesnášíme nepohodlí a nakonec vás požádáme oodchod.
A tvoje manželka potom všem řekne, že jsme vás smalým dítětem vyhodili naulici. To nám uškodí na pověsti a já nechci, aby onás šířili špatné řeči. Takže Danu a dítě sem ani nepřinášej. Vyřeš to jinak.
S těmito zprávami přišel Petr do nemocnice.
Poslyš, Jarmilo, možná bys mohla zůstat urodičů sdítětem? zeptal se.
Co vaše matka nechce vidět svého vnuka? překvapila se Jarmila.
Nevím, máma řekla, abychom knim nejezdili odpověděl Petr.
To je skvělé! Ostatní ženy sděťmi jsou vítány, kolem květiny, dárky, radost. My jsme jako bezdomovci, nikdo nás nechtí vidět rozčílila se Jarmila.
Večer zavolala rodičům a ten den, kdy byli schlapečkem propuštěni, přijel kní i její otec.
Sbírej, dcero, vnuka, jedeme domů. A ty, švagře Petrovi řekl švagr převeď všechno Jarmilino a to, co pro miminko kupili.
Do vesnice dorazili během třiceti minut. Vmalém pokoji už čekala dětská postýlka spřikrývkami smedvědy a zajíčky, vedle komoda soblečením a pohodlné křeslo nakrmení.
Vobýváku stůl pokrytý na slavnostní oběd. Nikdo cizí nepřítel, jen rodiče, babička Jarmily a její mladší sestra Irena.
Rodina Petrův se uoběda nepřipomínala, ale živě debatovali, jak pojmenovat chlapce. Nakonec zvolili jménoJakub.
Petr po obědě odjel do města, sliboval, že zítra přiveze Jarmiliny věci.
Když se vrátil, čekaly ho dobré zprávy.
Jarmilo, Petro, řekl otec, když se celá rodina shromáždila ustolu. Smatkou jsme se poradili a rozhodli jsme se prodat babiččin dům, peníze vám darujeme.
Uděláme to jako dar od naší rodiny Jarmily. Jediná podmínka: dům, ve kterém nyní žijeme, podle závěti připadne Ireně. Jarmilo, souhlasíš?
Samozřejmě.
Zítra zveřejním inzerát.
Dům se podařilo prodat během tří měsíců. Celou dobu Jarmila sJakubem žili ve vesnici, Petr vměstě urodičů, ale ovíkendech vždy přijel kženě a synovi.
Dalších půl roku hledali byt, vyřizovali hypotéku a prováděli rekonstrukci.
Až přišel den, kdy Jarmila, Petr a malý Jakub konečně nastěhovali do svého nového bytu. Týden po nastěhování už vše mělo své místo a uspořádali stěhovací hostinu.
Pozvali Jarmilině rodiče, její kamarádky a Petrovy přátele. Petrovi rodiče však na oslavě chyběli zjistili jen náhodou, že syn koupil vlastní byt.
Když si matka myslela, že jen mění nájemní byt, řekla:
Cože, synu, pozval jsi venkovskou rodinu na stěhování, a neřekl jsi nám, že máš už svůj byt? Mohl bys i hosty pozvat!
Nakonec jsme dokonce vnuka neviděli. Nepřistupujete k naší rodině jako k rodině řekla matka po telefonu.
A nepřijmout mou manželku s novorozencem do vašeho bytu je to rodinné? zeptal se Petr.
Vysvětlila jsem vám, že jsme starší, potřebujeme klid odpověděla matka. Ale můžeme přijít na návštěvu?
K čemu?
Jaký to má smysl? Přece je Jakub naším vnukem.
Mami, náš syn má brzy půl roku, ale najednou chceš vidět ho teď. Je to divné, co?
Není to divné. Když byl malý, nebylo co vidět všichni novorozenci jsou stejní odpověděla.
Myslím, že důvod je jiný. Bála jste se, že přivedu svou rodinu do vašeho bytu a bráníte se jako hradby.
Když Jarmila bydlela s Jakubem urodičů, nechtěli jste ho poznat. Teď, když máme vlastní domov, můžete přijít na návštěvu. Promiňte, ale nejsme ještě připraveni vás přijmout řekl Petr.
Takže jste se urazili? zeptala se matka. Mezitím jsem chtěla pozvat tvou manželku sdítětem na naše chaty celé léto.
Odkud to najednou? překvapil se syn.
Dítě potřebuje čerstvý vzduch. Vměstě už vkvětnu horko, vlétně bude dusno a prach.
Moje manželka by na chatě žila sama, nikdo by jí nevadil, otec a já bychom přijížděli jen o víkendech.
Já si dovolenou beru vříjnu, on vlistopadu. Peníze od vás nebudeme chtít, jen pomůžeme szahrádkou, okurky sklidíme odpověděla.
Rozumím, mami! Potřebujete na léto zahradníka. Ne, pořiďte si to sami. A pokud chceme Jakuba venčit, Jarmila sním pojede k rodičům řekl syn.
Poprvé matka a sestra Petra viděly Jakuba, když mu bylo dva a půl roku, náhodou vobchodním centru. Podívaly se z dálky, ale nepřistoupily blíže.
Takové jsou babičky a maminky!
Co si o tom myslíte? Dejte vědět v komentářích a lajkněte.
**Poučení:** pravá rodina se nerozpadne kvůli zdí a nedorozuměním; když se otevřeme a pomáháme si navzájem, najdeme štěstí i v nečekaných chvílích.
