Můj muž, Martin, zapomněl na mé narozeniny 27. února a ještě ten den odjel s kamarády na ryby: v jeho nepřítomnosti jsem připravila takové překvapení, že tuhle událost už si opravdu nikdy nesplete
Martin má zvláštní dar, který se s věkem jenom vyostřuje přesně ví, kdy vyměnit olej v autě, kdy se zase sejdou jeho rybářští parťáci někde u Sázavy, a kdy zrovna ryby berou. Ale všechny naše rodinné svátky se v jeho hlavě vypaří jako pára nad hrncem.
Dřív jsem ho vždycky nějak zachránila decentně naznačila, napsala lístek na lednici, nebo se rovnou zeptala. Jenže 45. narozeniny jsem si chtěla užít jinak. Bez narážek a proseb. Po čtvrt století manželství jsem věřila, že už si to zapamatuje sám.
Pátek ráno Martin pobíhá bytem a hází věci do batohu. Markéto, neviděla jsi můj termosku? Kluci už na mě čekají, dneska máme vyrazit na Berounku, prý nejlíp to bere. Vrátím se v neděli, na mobil skoro nebudu.
Na rozloučenou mě rychle lípl na tvář, ani se na mě pořádně nepodíval.
Nebuď smutná, kup si něco dobrého, až půjdeš kolem pekařství.
Dveře se zabouchly a já zírala do kalendáře, kde jsem si obkroužila červeně dnešní den můj jubilejní den. Nejenže zapomněl, ale vybral si zrovna ten den na svůj výlet.
Nejdřív mě to píchlo u srdce, pak se dostavil podivný klid a v hlavě se mi začal rodit plán. Tentokrát nebude rodinné datum jen někde v kalendáři.
Martin měl svou tajnou skrýš: nedotknuté úspory, které schovával na nový motor do lodě. Peníze měl v trezoru v pracovně kód jsem věděla, protože jeho báječná paměť občas dost zklamala.
Šlo o slušnou částku. Téměř tři sta tisíc korun. Otevřela jsem trezor a rozhodla se.
Ten víkend jsem prožila poprvé v životě naprosto podle sebe. Objednala jsem catering, pozvala svůj nejbližší holčičí okruh, vyzdobila byt čerstvými květinami. Hudba, smích, šampaňské. Druhý večer jsme šly na večeři do restaurace s výhledem na Prahu. A pak wellness.
A nakonec brož, po které jsem už dlouho toužila, ale vždycky ji odkládala kvůli společným plánům.
V neděli večer Martin dorazil, spokojený, v ruce kýbl plný ryb.
Tak pojď, podívej na úlovek! Bylo to parádní, hlásil od dveří.
Vešel do obýváku a zůstal stát. Všude kolem prázdné lahve od sektu, v rohu koše s květinami, na gauči tašky z nejluxusnějších butiků.
Co se tady dělo? Byli tu hosté?
Ano, odpověděla jsem klidně. Měla jsem narozeniny. Čtyřicet pět. Vzpomínáš?
Na okamžik strnul, pak jen vydechl: Propána… Markéto, úplně jsem na to zapomněl. Měl jsem tolik práce s výpravou… Víš jak to myslím
Přerušila jsem ho: Rozumím, proto jsem si vše zařídila sama. I dárek jsem si vybrala bez tvojí pomoci.
V jeho očích se objevil stín paniky. Zahleděl se směrem k pracovně, kde zůstaly pootevřené dvířka od trezoru. Zbělal v obličeji a spěchal tam. Za chvíli se vrátil, prázdný pohled.
Kde jsou peníze? Všechno je pryč! To byl motor! Spořil jsem dva roky!
Zlehka jsem pohladila dlaní místnost. Všechno je tady kolem nás.
Ty jsi to všechno utratila? Jen kvůli motoru?
Já jsem čekala dvacet pět let. Ty jsi zapomněl na můj jubilejní den. Udělala jsem to tak, abys ho už nikdy nezapomněl, řekla jsem tiše, ale pevně.
Posadil se s prázdnýma rukama na pohovku a střídavě upíral pohled na kýbl s rybami, otevřený trezor a na mě. Bylo těžké se hádat peníze přece byly společné.
Mlčky pak čistil ryby.
Je to už půl roku. Martin šetří na motor znovu. Ale dneska má v mobilu nastavené upomínky měsíc, týden a den před každým výročím nebo narozeninami. Občas bývají lekce drahé. Ale tuhle si bude pamatovat napořád.
