Pátek, 27. února
Dneska byl můj pětačtyřicátý narozeninový den. Celé týdny jsem doufala, že tentokrát už můj muž Radek nezapomene. Dvacet pět let spolu čtvrt století, říkám si ale on dokáže přesně vědět, kdy má vyměnit olej v autě, v jaké dny se jde s kamarády na ryby, kdy začínají brát kapři ale rodinné události? Ty v jeho hlavě mizí rychlostí blesku.
Obvykle jsem jeho selhání řešila dopředu. Naznačovala, schválně nechávala vzkazy, občas se zkrátka přímo zeptala. Letos jsem to udělat nechtěla. Byly to moje čtyřicáté páté, to si přece člověk zapamatuje sám. Nebo ne?
Ráno byl Radek nervózní, běhal po bytě, hledal prut a batoh.
Hanko, neviděla jsi můj termosku? Kluci už čekají dole. Jede se na Berounku, teď prý kapři berou nejvíc. Vrátím se v neděli, asi nebude signál.
Rychle mě letmo políbil na tvář, ani se nepodíval do očí.
Neboj se, kup si třeba něco na zub. Čau.
Zabouchly se dveře. Došla jsem ke kalendáři, kde červenou fixou kroužila dnešní datum. Můj jubilejní den. Ne, on nezapomněl, on si tenhle den dokonce vybral na výpravu.
Nejdřív to bodlo, potom přišel divný klid. V hlavě mi začalo klíčit rozhodnutí je načase ukázat mu, jaké to je. Pro Radka je rybaření a kamarádi vždy na prvním místě. Tentokrát dostane lekci.
Jeho tajná skrýš byla ložnici ve skříni, kam si schovával všechny úspory na nový lodní motor. Heslo k trezoru jsem znala. Zase zapomněl
Bylo tam skoro tři sta tisíc korun. Rozhodnutí spadlo jako kámen.
Celý víkend jsem poprvé v životě prožila podle vlastních představ. Objednala jsem catering, pozvala své nejlepší kamarádky, byt zasypala květinami. Smály jsme se, tančily, pily bublinky. Druhý den jsme šly na večeři do luxusní restaurace s výhledem na Prahu. A nakonec jsem si koupila brož, po které jsem toužila už dlouho, ale vždycky odkládala až bude čas, až bude motor.
V neděli večer přišel Radek domů vyčerpaný, rozjařený, s kyblíkem ryb.
Tak pojď, uvidíš úlovek! Bylo to super!
Vstoupil do obýváku a ztuhl. Všude rozbalené květiny, prázdné lahve od šampaňského, nákupní tašky z Pařížské.
Co se tu dělo? Kdo tu byl?
Byli tu hosté, odpověděla jsem klidně. Dnes mám narozeniny. Je mi pětačtyřicet, víš?
Zůstal stát na místě a ztěžka si povzdechl.
Hanko, já fakt zapomněl, promiň. Byl jsem úplně mimo
Rozumím, přerušila jsem ho. Proto jsem se postarala sama. A sama jsem si vybrala i svůj dárek.
Oči mu sklouzly ke dveřím pracovny, kde zůstal pootevřený trezor. Zbledl a rozeběhl se k němu. Za chvíli byl zpátky, výraz prázdný.
Kde jsou peníze? Tam už nic není To byl ten motor!
Rukou jsem ukázala kolem sebe. Všechno je tady.
Ty jsi to utratila všechno? Dva roky šetřím!
A já dvacet pět let čekám, pověděla jsem tiše, ale pevně. Zapomněl jsi na můj jubilejní den. Chtěla jsem, abys ho už nikdy nezapomněl.
Radek se sesunul na pohovku, střídavě koukal na svůj kbelík s rybami, prázdný sejf a mě. Hádka neměla smysl peníze byly společné.
Ryby čistil mlčky, téměř odevzdaně.
Půl roku uplynulo. Na nový motor šetří znovu. Ale teď mu v mobilu pípají upomínky měsíc, týden i den před každým důležitým datem. Některé lekce jsou drahé. Tuhle nezapomene nikdy.
