Na začátku roku jsem potkala bývalého kolegu z práce, dlouho jsme se neviděli, sedli jsme si ke kávě a povídali si…..
Řeč byla o našich dcerách a ona si začala stěžovat na tu svou. Nedokázala se s ní domluvit a přesvědčit ji, že to, co dělá, je špatně.
Dívka vystudovala francouzštinu a provdala se za bohatého podnikatele, ale ten byl o dvacet let starší. Emilia mu nikdy neporodila dítě, žila si svým životem, přivydělávala si jako překladatelka, ale do stálého zaměstnání už léta nenastoupila.
Její manžel hodně cestoval, jeho podnikání mu zabíralo téměř všechen čas a energii. Někdy vzal manželku do zahraničí, jindy se ale nudila v draze zařízeném bytě, chodila do posiloven a kosmetických salónů, neopouštěla nákupní centra. Dokud si nevzala milence – manželova mladého šoféra.
Mitko jí byl často k dispozici, když nakupovala, a když byl jeho šéf v zahraničí nebo na obchodním jednání, měl mnoho volných dnů a hodin. Emilia se rozhodla, že čas i řidič patří jí.
Chlapec byl pohledný, uvolněný, s pověstnými deskami cvičil v posilovně. Nejhorší na tom bylo, že ho šéfova manželka málem donutila, aby se s ní vyspal, protože řidič měl snoubenku.
Ale on se neodvážil ustoupit, protože mu vyhrožovala – stěžovala by si manželovi, že ji vysadil, a on by byl rázem na ulici. Ať už to bylo, nebo nebylo, Mitko ji „obsadil“ a byl nesmírně diskrétní.
Nechtěl, aby se to dozvěděl jeho šéf nebo přítelkyně.
Jen by mě zajímalo, jak se matka dozvěděla o dceřiných eskapádách a sama si to vysvětlila.
Jednoho dne zaslechla, jak se Emilia kamarádce do telefonu bezostyšně chlubí, že našla „vítězný vzorec“ svého života – manžel bohatý podnikatel, milenec mladý a pohledný šofér.
Od té doby neměla kamarádka chvíli klidu.
V dobrém i zlém se snažila dceři vysvětlit prostou pravdu, že v určitém okamžiku může přijít o všechno – o rodinu, manžela, luxusní dům i značkové oblečení, kterého měla v šatníku spoustu.
Dokonce zašla tak daleko, že vyhrožovala, že pravdu o manželčině nevěře prozradí švagrovi sama.
Emilia jí odpověděla, že pokud to udělá, ať na to zapomene.
Obvinila matku, že ji ze všeho viní – vždyť jí neustále říkala, aby si napravila život.
A když toho všeho sama „dosáhla“, tak teď plácala ty své nesmysly.
Kamarádka se rozplakala a já nevěděla, co jí mám říct, abych ji utěšila. A po našem rozchodu na tuhle příhodu často myslím.
Bohužel její Emilia není jediná.
Mnoho mladých žen dnes věří, že tohle je recept na dobrý život, a neuvědomují si, že když vyhrají, vlastně ani nevědí, co ztrácejí.
