Hele, musím ti něco povyprávět, co se mi nedávno stalo při práci, úplně typická česká historka. Tak si to představ: přijedu na poslední zakázku dne paní v důchodu chtěla vyměnit kohoutek v koupelně. Hotovka, říkám si, a už se těším domů. Jenže volají z firmy, že mají ještě jeden rychlý zásah že prý na sídlišti, kuchyňský kohoutek teče jak splašený a doma jsou jen děti.
Pracuju teď už nějaký ten pátek v menší firmě v Brně, opravujeme všechno možný od kapajících kohoutků po zapadlou klíčenku do odpadu. Takže přijedu na uvedenou adresu, zvoním a otevírá mi kluk, asi deset let, s vážným výrazem, malá blond holčička za ním. Dobrý den, mamka přijde za chvilku, pojďte dovnitř, kohoutek nám pořád kape a já s tím moc nezmůžu, zkusil jsem to izolepou, ale pořád teče. Nebojte, máme na zaplacení, zahlásil malý a hned mi chtěl zvednout náladu.
No, to víš, doporučené je u nás nechodit do bytu bez dospělých, ale nějak jsem jim věřil. Tak lezu dovnitř, rozebírám kohoutek, vyměňuju ventil typická česká klasika, nic složitého. Do toho se ke mně přitočí ta malá, představ si, a povídá: Stůl máme taky vratký a vypínač nesvítí, mohl byste se na to pak taky kouknout?
A kluk ještě dodá, jak by to jejich táta spravil sám, ale že je to pilot a pořád někde lítá Tatínek je pilot a nikdy není doma. Řekl mi, jak kdyby opakoval slova od mámy.
No, v tom přišla mamka. Jméno Lubica, pětatřicítka, sympatická, akorát vidíš, že toho má plný kecky. Než se rozkoukala, kluk ji ihned zprudil: Tobě se člověk nedovolá, furt říkáš, že zavoláš opraváře, tak jsem to udělal za tebe. Lubica mi teda zaplatila, holka připomněla ještě ten stůl a vypínač, a domluvili jsme se na zítra. Hodil jsem jim svoji vizitku.
Kluk (maxík) mě šel ještě vyprovodit, vzal odpadky a venku mi povídá: Žádnýho tátu-pilota nemáme. Máma si vymýšlí, myslí si, že jsme malí a nic nevíme. Kdyby byl táta, aspoň jednou by přijel. Dárky taky kupuje ona, pak říká, že jsou od táty. Viděl jsem ji minule, jak kupuje panenku Kačku v obchodě, a tvrdila, že je od něj. Trochu smutné, co ti budu povídat Zkusil jsem mu říct, že třeba jen opravdu nemůže přijet, že se stává všelico, ale Max jen smutně pokrčil rameny.
Ale tahle slova s tím pilotem mi pak zněla hlavou celou cestu domů. Protože víš co já kdysi taky byl pilot. No fakt. Létal jsem po světě, měl jsem hezkou ženu, ona ale chtěla, abych byl doma, děti jsme neměli. Jednou mi navrhli, ať jedeme za rodinou do Německa tcháni tam našli druhý domov. Já ale řekl, že zůstávám, žena nakonec odešla a já zůstal jen s letadly.
Pak jsem onemocněl a musel přejít do penze. Čas jsem nalétal dost, zkušenosti měl super, ale najednou se to zlomilo a ze mě byl důchodce. Přestěhoval jsem se za mámou na menší město na Vysočině, ale dlouho jsem si ji neužil. Odejít dokáže všechno změnit během pár dnů.
Pak začal měsíc veselí ne, nehonil jsem hospody jak posedlý, spíš jsem najednou neviděl smysl, naštěstí mě máma navštívila ve snu, pohlédla na mě vyčítavě a probralo mě to. Vyhodil jsem pseudo kamarády, zvedl se a dal byt do pucu.
Jednou jsem v novinách narazil na inzerát, že hledají údržbáře s autem, a řekl si, proč ne? Nejenže to přinese pár korun navíc, ale aspoň máš pohyb a lidi kolem.
Druhý den jsem dojel opět k Lubice a dětem. Tenkrát už byla doma. Opravil jsem stůl, vypínač, spravil poličku a doladil rozvrzané dveře na kuchyňské lince. Když jsem juknul do koupelny, povídám: Tady to chce celkovou rekonstrukci, jinak to nemá cenu.
Lubica odpoví: Jestli to zvládnete, budu ráda. Peněz máme pár ušetřených, snad to pokryje.
Při práci jsme se seznámili líp. Lubica pracovala jako učitelka v mateřské školce. Po práci chvilku váhala a pak mi nabídla, jestli nezůstanu na večeři, prý jsem toho udělal hrozně moc a musím být už hladový.
Děti mě táhly za ruku ke stolu, no a já souhlasil. Večeře se táhla, děti dávno usnuly, a my si pořád povídali. Cítil jsem, že ani ona nemá komu takhle otevřeně vykládat o životě. Seděla, bradu v dlaních, v očích měla moudrost a porozumění, že by sis z toho vzal příklad.
Žádného tátu nikdy neměli. Lubica si prošla dvěma nevydařenými vztahy, děti má tři roky od sebe, prostě život. S vymyšleným pilotem chtěla počkat, až budou větší, než jim to vysvětlí.
Domů jsem to vzal tu noc až okolo půlnoci, slíbil jsem, že zítra zase přifrčím, mají ještě spousty věcí, co potřebují dát do pořádku.
Další večer Lubica otevře dveře a málem omdlí. U dveří stojím já v letové uniformě, s kyticí a dortem v ruce.
Tati, táto-pilot, vrátil ses! zařvala malá Kačka a skočila mi do náruče.
Vrátil jsem se, jen jsem vás nepoznal, dlouho jsme se neviděli, že jo, Lubico? mrkl jsem na ni tak, že nezbylo nic jiného než kývnout.
A víš co? Od té chvíle už nebyli sami. Maxim postupně začal věřit, že tátu má, já si je adoptoval oba a za rok a půl nám přibyl ještě jeden chlapeček.
No tak, jestli chceš víc takových česky laděných příběhů, ozvi se a nech like. To mě fakt inspiruje psát dál!
