Hele, představ si to naše dětičky si usmyslely, že budou dělat dospělé a nezávislé, a jak to dopadlo? Jenom dluhy a bez bytu.
Když se naše Lucie vdávala za Tomáše, řekli jsme si s oběma rodinami, že jim pomůžeme s bydlením. My s manželem jsme měli něco našetřeno, Tomášovi rodiče taky. Dali jsme to dohromady a vyšlo by to akorát na malý byt v Brně. Chtěli jsme jim ho rovnou koupit, ale kdepak, ti naši borci, že prý jsou dospělí a zvládnou to sami.
Za nějaký čas jsme se ale dozvěděli, že opravdu koupili byt ovšem ne garsonku, ale rovnou třípokoják! A samozřejmě, kde vzali peníze? Hypotéka z banky. A kdo bude splácet? No že prý to zvládnou, že mají dobré práce.
A aby toho nebylo málo, začali si stěžovat, že dojíždět MHD do práce je otrava. Takže co udělali? Koupili si nové auto z autosalonu na úvěr, jasně. My jsme jim radili, že starší ojetina by stačila, ale že prý vědí nejlíp, jak si zařídit život.
Pak se rozhodli, že chtějí dítě. A nejlíp, kdyby se narodilo v zahraničí, aby mohlo mít dvě občanství. Tak si vzali další půjčku, aby měla Lucie na porod tu nejlepší péči soukromého lékaře atd.
Malý Dominik se narodil, a oni už přemýšleli, jak mu zařídit krásný pokojíček. Další půjčka na rekonstrukci, prý všechno zvládnou sami, že jsou samostatní.
Jenže přišla smůla Tomáše propustili z práce, Lucka byla na mateřské. Peníze nikde. Kdo zaplatí všechny ty splátky? Začali nás prosit, ať prodáme naši chatu na Vysočině. Nechtělo se nám, ale museli jsme, aby neskončili v exekuci. No, stejně to nestačilo.
Nakonec museli prodat byt, potom i auto. Skončili u Tomášových rodičů v paneláku. Teď si stěžují, že nemají nic svého. No bodejť, když nás neposlouchali. Ty půjčky pořád budou splácet ještě pěkných pár let. Jenom brek a starostiAle víš, co je na tom všem nejzvláštnější? Přestože si natloukli, nenechali si nic zadarmo. Nakonec přiznali, že nezávislost je občas pěkně drahá lekce, ale pořád jejich. A možná právě to jim do budoucna dalo rozum, který od nás přijmout nechtěli. Dnes šetří každou korunu, plánují a jsou pokornější a my s manželem? Sedíme si na balkoně v paneláku vedle Tomáše s Luckou, pozorujeme vnoučka, jak si hraje na pískovišti, a v duchu doufáme, že příště už nás alespoň jednou poslechnou. A když ne? Tak aspoň budou mít vlastní příběhy, které jednou budou vyprávět svým dětem.
