Když jsem se seznámila se svým manželem, bylo mi už třicet let. Předtím jsem měla vztahy s muži, ale nic mi nevyšlo. Od 26 do 30 let jsem byla sama, byla jsem svobodná žena, která pracovala ve dne v noci a snažila se vydělat víc, než jsem potřebovala na koupi domu. A podařilo se mi ho koupit. Radosti se meze nekladly, protože jsem se celý život spoléhala jen sama na sebe. O dva roky později jsem potkala svého manžela.
Říct, že jsme sdíleli úžasný cit, šílenou lásku – ne, to nebylo ono. A o jaké romantice se dá mluvit, když už vám táhne na třicet. Chci žít klidný, pohodlný život, nejlépe s mužem, který mi nebude dělat další problémy.
Jedním slovem, Tom mi právě takový připadal. Klidný, mírně veselý. Ano, bylo samozřejmě špatně, že neměl vlastní byt. Ale nebyla jsem chamtivá – přijala jsem ho u sebe doma a on se zdál být se vším spokojený.
Kromě toho ne každý muž má to štěstí, že potká ženu, která bude hned vlastnit dům. A tady nemusíte platit nájem, žijete v klidu, dokud je ve vztahu všechno v pořádku. Tak jsme žili sedm let. Děti jsme neměli. Byla jsem pracovně velmi vytížená a manžel také.
Celý den pracoval a pak se vracel domů jen spát. Jaké děti? Samozřejmě jsem o tom přemýšlela, ale možná o něco později. Zvlášť v dnešní době si můžete pořídit dítě i v padesáti, pokud jsou na něj peníze.
A tak jsme před týdnem seděli v klidu u stolu a snídali. A on se mě přímo zeptal : Kdy mě u sebe přihlásíš. Říká, že se musí odhlásit z domu své matky, aby platila méně za služby. Bydlí se mnou už sedm let. Řekla jsem mu, že to nikdy neudělám. Nežijeme spolu dost dlouho na to, abychom ho mohli zaregistrovat. A jaký to má smysl?
Můj dům je můj – chci někoho přihlásit, pak ho přihlásím , nechci – ne. Koho to zajímá. Mohl si koupit vlastní byt. Zvlášť když měl slušný plat, většinu buď někam odkládal, nebo co s ním dělal – nevím. To mě nikdy nezajímalo. Dávali jsme dohromady peníze na základní věci a se zbytkem výplaty jsme si dělali, co jsme chtěli.
Každopádně po tomhle rozhovoru odešel do práce a večer se domů nevrátil. A ráno mi napsal, že podává žádost o rozvod. Důvodem bylo, že mu nevěřím. Tolik ke zprávám. Pořád nemůžu uvěřit, že to můj manžel udělal. Není to tím, že bych mu nevěřila. V životě se dějí věci a neexistuje žádná záruka, že spolu budeme po celý život. Nehodlám s nikým sdílet společnou domácnost. Tvrdě jsem pracovala, je můj. A protože můj manžel byl se mnou jen kvůli tomu, nechám ho jít.
