Mami, už máš pětašedesát. Měla bys zajít k notáři a začít řešit převod domu, abychom měli vše v pořádku, rýpla si sestra, když byla na návštěvě.
Před týdnem měla naše mamka narozeniny, slavila pětašedesátku. Nechtěla to nijak okázale prostě si nás pozvala domů, že si sedneme, popovídáme si. Já jí koupil krásnou kytici růží, měkký župan a k tomu ještě bačkory. A dal jsem jí do obálky pět tisíc korun, ať se hodí na něco, co bude potřebovat.
Moje žena ani děti ale nedorazily syn byl nemocný, dcera měla soutěž a Radku narychlo vyslali pracovně do Brna. Děti alespoň babičce nakreslily velký obrázek, kde jsme celá rodina před domem.
Do vesnice dorazila ještě moje mladší sestra Zdena:
Hele, úplně jsem zapomněla koupit mamce dárek. Řekni, že ten župan je od nás obou.
No dobře, ale zapomněla jsi, že má kulaté narozeniny? Taková velká událost…
Ale prosím tě, Vlasto, ty nevíš, jaké mám teď problémy v práci!
Moje ségra je taková věčně nerozhodná. V devatenácti čekala dítě s nějakým klukem z koleje. Ale on ji nechal, alimenty neřeší. V té době jsem makal na stavbě a občas jí poslal peníze na jídlo, dětské příkrmy, oblečení pro malou Lucku.
Sehnal jsem místo ve školce pro Lucku a Zdeně práci u kamaráda, co hledal prodavačku do obchodu. Vydržela tam ale sotva tři měsíce a pak dala výpověď.
Od té doby střídá různé přivýdělky. Dělá nehty v salonu nebo prodlužuje řasy. Loni jela na brigádu do Německa, dceru nechala u mamky. Přivezla za tři měsíce osmdesát tisíc, jenže většinu utratila za blbosti koupila si nový mobil, malé notebook. Já dnes tolik vydělám za měsíc, ale sedřu se jako kůň.
Maminka byla opravdu ráda, že jsme přijeli navařila tolik dobrot! Zastavila se i její sousedka a teta Olinka.
No ale oslava skončila hádkou Zdenu napadlo začít řešit dědictví přímo u stolu:
Mami, a na koho dům napíšeš?
Ale Zdeničko, co to má být za otázku? Samozřejmě to rozdělím napůl.
Jak napůl? Vlasta už má svůj byt i firmu, já si pořád jen pronajímám. Jemu tenhle dům prostě není k ničemu!
Znělo to, jako by máma měla každou chvíli umřít, upřímně. A byla schopná to rozebírat před hosty.
Zdeno, teď fakt není vhodná chvíle, nekaz nám oslavu.
A kdy jindy to probrat? Mami, to už je věk. Radši nečekej a rovnou zařídíme darovací smlouvu na mě.
Teta Olinka se málem zakuckala čajem. Vzal jsem Zdenu stranou do kuchyně:
Jsi normální? Co to meleš za hlouposti? Už chceš mámu rovnou pohřbít?
Hele, nemíchej se do toho! Já tu dceru tahám sama, vy o ničem nevíte.
Jo, sama? Ty už zapomněla, kdo ti posílal peníze? Máma hlídala Lucku a já všechno vyřizoval. Sbalím ti takovou, že to spolkne i zed’!
Zdena se urazila, popadla malou a odešla bez rozloučení. Ještě mi vyhrožovala soudem, že na mě podá oznámení. Ale její výhružky mi jsou fakt ukradený.
Jenže mamině je to všechno líto, pořád se stresuje kvůli Zdeně. Zdena dokonce zakázala Lucce volat babičce, ani telefon nezvedá. A to všechno, jen kvůli domu. Mamka je z toho úplně na dně, skoro pořád pláče a bolí ji z toho srdce.
Nevím už, co s tím mám dělat. Dospělá ženská, a chová se, jak malé ufňukané dítě.
Poradil bys mi, co bys dělal na mém místě? Má smysl se se Zdenou smiřovat, nebo na to radši kašlat?
