27. června 2024
Dnes večer už nevím, co dělat. Stále mi zní v uších slova mé maminky: Synu, nechci, abys kvůli mně ztratil rodinu! Odvez mě do domova důchodců. Bolí mě srdce, když na to myslím.
Půl roku zpátky jsem si k sobě do Prahy nastěhoval maminku. Je jí už 83 let a od chvíle, kdy zemřel táta, je jí na vsi opravdu smutno. Moje děti jsou už dávno dospělé, žijí samy a já s manželkou Hanou jsme zůstali v našem dvoupokojovém bytě sami dva. Říkal jsem si, že tu pro ni bude lepší.
Zpočátku Hana nic neříkala, ale už po týdnu začala být vůči mamce podrážděná. Jednou řekla: Vláďo, nech si ji jíst zvlášť, po nás.
Proč? ptal jsem se nechápavě.
Je to pro mě příjemnější. Když ji vidím, jak přežvykuje bez zubů, ztrácím chuť k jídlu. Upřímně mi to je odporné.
Prosím tě, vždyť jednou budeme taky staří, snažil jsem se s ní mluvit rozumně.
To je něco jiného, zamumlala a dál na mě nevraživě hleděla.
Hanu navíc štvalo, když se maminka občas potřebovala rychle dostat na záchod, a taky její hlasité chrápání. Začala jí zakazovat chodit do kuchyně, později už maminka neměla kam jít, jen do pokoje. A jednoho dne mi Hana natvrdo řekla:
Hele, nemyslela jsem, že tu bude žít tak dlouho. Už to nezvládám.
A co navrhuješ? zeptal jsem se smutně.
Pošli ji zpátky na vesnici.
Ale sama to tam nezvládne!
Všichni tak žijou. Nikdo se s tím tak nemaže! Proč mám žít ve vlastním bytě jako nějaký cizinec? Vydržet ty zvuky u stolu a zápach?
Byl jsem v koncích. Ale když jsem se včera večer vrátil z práce, maminka seděla v předsíni, oblečená, s kufrem na klíně.
Maminko, co to má znamenat? ptal jsem se vyděšeně.
Vláďo, vezmi mě prosím do domova důchodců.
Proč, vždyť to není třeba!
Už kvůli vám dvěma. Nechci, abyste se kvůli mně hádali, nebo se rozvedli.
Stále mě přesvědčuje, že jí tak bude líp. Ale já nevím, co dělat. Nedokážu si představit, že bych žil klidně, když vím, že je sama v nějakém ústavu. Možná bych měl všechno nechat, odejít s ní zpátky na vesnici a začít znova? Nevím, co dál. Mám otevřít srdce manželce, nebo se postavit za maminku? Láska k rodině je u nás v Česku pevná, ale někdy mám pocit, že to je na úkor nás všech.
