Ne každý může splnit očekávání svých rodičů. V očích svých příbuzných se Helena stala zrádkyní.
A proč se to stalo? Protože nechtěla být učitelkou. O tento příběh se podělila sama Helena.
Dědečka jsem nikdy neviděla, ale věděla jsem, že je ředitelem večerní školy. A můj pradědeček byl také učitel. Co si pamatuji, maminka po večerech kontrolovala sešity polského jazyka a babička učila děti zpívat. Máme pedagogickou dynastii, takže se všichni moji příbuzní radovali, když jsem jako dítě posadila panenky a dávala jim domácí úkoly. Abych pravdu řekla, mimo školu jsem měla velmi málo životních zkušeností, v podstatě žádné jiné zážitky. A vůbec, věřím, že děti vždycky ztvárňují to, co vidí.
Moje babička a maminka si byly jisté, že se stanu učitelkou. Ve třetí třídě mi řekli, že se musím víc učit a nehrát si s panenkami, protože dcera učitelky nemůže mít špatné známky. Ano, někdy jsem se přeřekla. Tak se to stává. Říkalo se to tak často a tak často, že jsem postupně začala učitelské povolání nenávidět. Nehodlala jsem s touto profesí spojit svůj život. Nechtěla jsem učit děti. Chtěl jsem být lékárníkem. Dostal jsem na výběr, aniž bych si mohl vybrat. Moje babička říkávala: “Žádný problém. Máš ráda chemii a biologii, tak běž učit tyhle předměty”. Protestovala jsem, ale matka na mě tlačila a já se musela podvolit.
Teprve po dvou letech jsem si uvědomila, že už to dál nemůžu dělat. V tajnosti před svými blízkými jsem odešla z pedagogické univerzity a následovala své srdce. Vše vyšlo najevo, když jsem byla už ve druhém ročníku. Moje matka se rozhodla, že mi sežene praxi na nedaleké škole. Domluvila si schůzku se svou kamarádkou, která mi měla dělat vychovatelku. Musela jsem jí říct, že jsem zanechala studia a že nikdy nebudu učit děti. Jaká obvinění padala na mou hlavu. Matka a babička křičely, že jsem jediný člověk, který může pokračovat ve staleté učitelské dynastii. A teď se všechno přerušilo jen proto, že nevím, co chci.
Matka si stále myslí, že za babiččinu rakovinu a dědečkův infarkt můžu já. Ale já jsem se s babičkou smířila ještě před její smrtí. Tehdy se zdálo, že mě v mé volbě podporuje. Matka řekla, že potřebuje peníze na léčbu, a pak jsme s manželem rozdali všechny naše úspory. V té době jsme šetřili na vlastní byt. Rozdali jsme téměř všechno. Museli jsme bydlet v pronajatém. Nebudu lhát, přemýšlela jsem o tom, že si pořídím byt po babičce, když zemřela.
A v mém uvažování byl zdravý rozum, protože jsem byla jediná vnučka a jediná dcera. Ale mýlila jsem se. Babička mi nic neřekla, ale byt v závěti odkázala vnukovi muže, kterého v mládí milovala. To znamená, že babička toho muže vypátrala a byt mu darovala. A vnučka zůstala bez bydlení se sedmiměsíčním dítětem. Matka o babiččině rozhodnutí také věděla, ale mlčela. Zrádce potrestali. Ale já stále nemohu pochopit, jak mohla babička přijmout peníze od mě a mého manžela, když už věděla, že byt nedostanu.
S manželem jsme se k tomu postavili čelem. On si našel druhou práci. Hodně zhubl, v obličeji mu byly vidět jen oči. Pracoval, skřípal zuby a ani slovem nevyčítal, že jsme všechny úspory utratili za boj s babiččinou nemocí. Z mé strany byla pomoc malá. Nemohla jsem chodit do práce, protože dítěti ještě nebyl ani rok. V tomto věku děti matku velmi potřebují. Ale podařilo se nám přežít. Matku jsem o nic nežádala. A nikdy to ani neudělám. Zdálo se mi, že pro rodiče je nejdůležitější štěstí jejich dětí. Ale jak může být člověk šťastný, když ho nebaví to, co dělá? Pro mé příbuzné však nebylo nejdůležitější mé štěstí, ale jejich osobní přesvědčení.
Matka mě nesnáší, jejím ideálem je dcera přítele. Je to učitelka a to je vše, co moje matka potřebuje. Mám podezření, že matka na ni bude přepisovat i byt. Tak ať se stane. Ani na okamžik jsem nelitovala, že jsem si vybrala specializaci lékárnice. A nejdůležitější pro mě je, že mám bezpodmínečnou podporu svého manžela. Jsem šťastná v rodinném životě, naplněná ve své profesi, co víc si přát?
Co si myslíte, je správné, aby rodiče diktovali svým dětem, co mají v životě dělat, nebo by měl mít každý možnost se rozhodnout sám?
Co byste chtěli vzkázat hlavní hrdince a její matce?
