Jednou jsem potkala mladého muže. Bydlela jsem sama v pronajatém bytě a on žil s rodiči. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit. Byl velmi milý a starostlivý, i když trochu roztržitý. Pomalu se náš vztah vyvíjel v něco bližšího. Vídali jsme se hlavně u mě doma.
Po nějaké době mi toto uspořádání přestalo vyhovovat. Chodili jsme do kina, do klubů a bylo nám spolu dobře. Ale když došlo na placení, platili jsme každý sám za sebe. Potom jsme se vraceli ke mně domů, spali spolu v jedné posteli, jedli snídaně a večeře, které jsem vařil a za které jsme oba utráceli.
Chlapec za mnou začal chodit stále častěji. Začala jsem si dělat starosti, že se mnou žije a spotřebovává všechno moje jídlo. Myslela jsem si, že se možná budeme brát nebo tak něco! Ale pak mě napadlo, že mu možná finančně pomáhá jeho rodina, a proto jsou pořád v mé lednici.
Promluvila jsem si o tom s kamarádkou. Možná bych ho mohla požádat, aby občas nakoupil? Kamarádka mě ujistila, že je to úplně normální. Bylo možné, že jen nevěděl…..
Adam reagoval zcela normálně. Přiznal, že takhle by to ve vážném vztahu mělo být a že o tom předtím nepřemýšlel. Slíbil, že své chování zlepší.
Dnes mi Adam zavolal a řekl, že se chystá uvařit večeři. Byla jsem velmi nadšená. Když jsem přišla domů, uklidila jsem byt, pěkně prostřela stůl a zapálila romantické svíčky. Dokonce jsem mu koupila pánskou zástěru.
Velmi mě překvapilo, když manžel nepřinesl nákupní tašku na vaření večeře, ale přinesl jídlo. Přinesl plněné zelí, maso a těstoviny. Všechno bylo opravdu výborné, ale já jsem si to představovala jinak.
Oliver snědl všechno. Zůstaly jen prázdné krabice. Pak všechno zabalil do tašky a odnesl domů. To se opakovalo několik dní po sobě. Přinášel si jídlo od rodičů, pak vzal nádoby a šel domů.
Pokud jde o jídlo, nic se nezměnilo. Sám si stále nic nekupuje – jí jen to, co mu přinese matka.
Zpočátku jsem to příliš neřešila. Říkala jsem si, že je to jen otázka zvyku. Nakonec si mě kvůli tomu kamarádky začaly dobírat a v jejich představách se objevily obrázky, jak by můj život s Adamem vypadal . Myslí si, že by nosil oběd od maminky a vracel se pro další, až by dojedl! Ale pravda je, že si umím uvařit sama. A opravdu nepotřebuji, aby se o mě někdo staral.”
Nabídla jsem se, že uvařím večeři, ale Adam řekl, že místo toho půjde se mnou nakoupit. Nevadilo mu to, ale dodal, že to nezaplatí – protože to byl on, kdo minule přinesl jídlo. Ani vaření nepomohlo…
Co mám dělat, abychom konečně mohli žít normálně jako každý pár?
