Jmenuji se Emilia . Už jsem neměla sílu snášet manželovo nekonečné opilství. Tak jsem ještě jednou sbalila všechny Rafalovy věci a vyhodila ho ze dveří. Ať jde ke své matce a zkazí jí nervy.
Žila jsem s Rafalem dva roky a za tu dobu jsem ho už několikrát vyhodila z domu. Rafal odešel bydlet ke své matce. Když bydlel s mámou, nepil a nezlobil. Choval se jako opravdový andílek. A pak požádal o odpuštění a povolení vrátit se ke mně a k mému synovi.
Tchyně mi to vyčítala: že jsem svého muže nedokázala ovládat:
– Ty jsi manželka! A ty musíš najít přístup ke svému manželovi!
Ale já to vidím jinak. Rafal se musí také snažit. Pokud by to sama bez Rafala nezvládla! Mám vlastní byt, který jsem zdědila po tetě, mám dobrou práci. Dokonce mám i auto. Rafal vydělává mnohem méně než já. Ale je tak hezký, milý a hodný, když je střízlivý, mám ho moc ráda.
Ryan mě má taky rád, ale má ještě jednu velkou slabost: rád pil. Když byl opilý, myslel si, že je všemocný, že všichni jsou jeho nepřátelé, a začal všechno kolem sebe rozbíjet. Za své nepřátele považoval nábytek v našem bytě, stromy i lavičky na ulici.
Kvůli svému příšernému chování skončil několikrát na policii. Tam dostával pokuty. V práci mu vynadali, ale nevyhodili ho. Poprvé po incidentu se Rafał choval velmi dobře: byl tichý a klidný. Nepíjel, opravoval nábytek. A co už nešlo opravit, prostě vyhodil a koupil nové.
Ale já už jsem byl z jeho výstřelků unavený. Byl jsem z nich velmi unavený. Jednoho dne mi došla trpělivost, sebrala jsem mu věci a požádala ho, aby odešel. A on vyhodil tašku se svými věcmi z okna. Taška zasáhla sousedku, která právě šla po ulici. Díky Bohu, že to přežil. Ale byl velmi rozzlobený. Když Rafal vyběhl na ulici, začali se prát. Policie je oba odvedla. Odvezli ho do nemocnice a pak ho zavřeli do vězení. Dostal rok.
Žila jsem v klidu, ale každý víkend za mnou jezdila tchyně. Vynadala mi. Křičela na celé schodiště. Nechtěla jsem ji pustit do našeho bytu. Tchyně mě obvinila, že jsem Rafala dostala do vězení. A zatímco její nebohý syn je ve vězení, já si užívám života a setkávám se s muži. Ale ona mi chce zničit život a pomstít se mi za svého syna!
Tak to pokračovalo, dokud jsme se s Rafalem oficiálně nerozvedli. Ale ani pak se tchyně neuklidnila. Začala mě brát na milost. Ale ani to nepomohlo. Pak na mě začala psát stížnosti na všechny úřady. Psala, že jsem svého manžela úmyslně odstrčila, aby se scházel s muži.
Bylo to strašně hloupé, ale opravdu mi to zničilo pověst. Všimla jsem si, že sousedé si mě už začali potutelně prohlížet. Samozřejmě se mi to moc nelíbilo.
A pak mě v práci povýšili a nabídli mi dobrou práci v jiném městě. Neodmítl jsem a po měsíci a půl jsem se přestěhoval. Jsem moc ráda, že jsem tu nabídku přijala.
Už je to více než dvacet let. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se přestěhoval do jiného města. V tom městě jsem potkala dobrého muže, porodila jsem další dvě děti. A moje první manželství: na svého prvního manžela a tchyni teď vzpomínám s hrůzou….. Je dobře, že tohle všechno je už minulost…..
