CO ZKRÁTÍŠ, TO NEVRÁTÍŠ
Když Táňa ukazovala kamarádkám své svatební fotografie, vždycky s úsměvem říkala:
Ach jo, s tím šatům jsem se teda nadřela! Byly sice nádherné, ale těžké, objemné a vůbec nepohodlné. Příště, až se zase někdy budu vdávat, vezmu si radši něco lehkého, vzdušného.
Všichni si mysleli, že si Táňa dělá legraci. A smáli se spolu s ní. Táňa vlastně opravdu žertovala. Známí věděli, že se do Davida vdala z lásky. Byl to v podstatě obyčejný letní románek. Táňa měla dvacet jedna, David osmadvacet.
Srpen, hladina Máchova jezera, lahodné víno, hvězdnatá obloha, romantika Všechno se to spojilo, až to skončilo žádostí o sňatek na městském úřadě. Pravda, před tím ještě musel David rozvést své druhé manželství a Táňa opustit domov a přestěhovat se do Davidova města.
Praha Brno Praha. Tyto jízdy budou pro Táňu na dalších deset let tak důvěrně známé, až jí z toho bude smutno.
Ale to bylo později. Nejprve si mladí museli pronajmout byt. David totiž ze své bytové situace nic neudělal svou garsonku nechal své druhé ženě, která vyhrožovala, že si vezme prášky, poleje další ženu kyselinou, vyskočí z okna, když k ní nevrátí!
Časem však druhá žena ustoupila do pozadí. Možná jí David něco slíbil? O té první radši nemluvil ten vztah trval rok a půl a na závěr předal svou první manželku svému kamarádovi jako dárek. Všichni byli rázem šťastnější.
Druhá partnerka vydržela déle tři roky. Stačilo, aby David poznal její podivnou povahu. Nazývala děti lidská mláďata a děti prostě odmítala.
Táňu takové starosti netrápily. Byla nezávislá, ambiciózní, sebevědomá a přesvědčená, že je výjimečně krásná. David ji zahrnoval pozorností, byla pro něj jako královna. Květiny nosil po kytici, kožichy kupoval hned tři, a o boty neměla nouzi mohla je střídat každý den. David ji vzal do Londýna, do Paříže i do Chorvatska. Rozšířit obzory nabrat sílu pro dítě.
Brzy na to se jim narodila dcera Markétka. A zatímco se Táňa věnovala malé, David koupil domek a zařízení pro svůj poklad holky svoje milované.
Nový dům pokřtili, Markétku dali do školky.
Táňa se s vervou vrhla do vlastního vzdělání ovšem v rodné Praze. Tam byly kamarádky i maminka a i cizí lidé tu nějak působili mileji. Pod lipami na Letné bylo každému srdci lehčeji.
Markétku nechávala u tchyně, která ji zbožňovala. Táňa v době zkoušek pobývala klidně několik týdnů v Praze. David na ni žárlil, sjížděl za ní do Prahy a dělal jí komické náhodné návštěvy. Ale Táňa opravdu nedávala důvod k žárlivosti. Nebo se to tak aspoň zdálo
Táňa totiž měla pocit, že dřina kolem domácnosti je zbytečná ztráta času. Mohla by se učit celý život jen nemuset mýt nádobí, uklízet, starat se o muže a dítě. Přišlo jí, že život běží kolem a jí protéká mezi prsty.
Když měla v kabelce tři diplomy všechny červené hledala práci jako vystudovaná psycholožka. David nesouhlasil:
A copak nám chybí peníze? Já se zblázním, než se vrátíš z práce! Táňo, pojďme na druhé dítě! Holčičku, kluka mně je to jedno. Jen buď s námi.
Táňa se na druhé dítě necítila. Přivedla na svět dceru, manželovi dala Markétku co víc chtějí? Tchyně nabídla, že si Markétku na čas nechá, než dospěje Táňa. Prý Táňa má pořád hlavu v oblacích, ale holka potřebuje lásku a pozornost.
Táňa bez zaváhání souhlasila a sbalila se do Prahy bez varování, že David netušil nic. Rozhodla se: Z Prahy se ozvu.
Když dorazila do Prahy David už tam čekal.
Táňo, kde je Markéta? Proč jsi tady, a nejsi v Brně u dcery? Nemáš náhodou milence? ptal se naštvaně.
Davide, žádný milenec, žádní ctitelé. Jen jsem se s tebou nudila Chápeš? Chci svobodu, odpověděla Táňa klidně.
Svobodu? Odejít ode mě a od Markétky? A kde je láska? Kam se poděla? Máš krizi středního věku? Však to překonáme společně, Táňo, přesvědčoval ji David.
Nepřekonáme uzavřela to Táňa.
David se obrátil na tchyni, ale maminka jen pokrčila rameny:
Já nic nezmůžu. Táňa je jako skála.
David se vrátil do Brna sám. Nevěděl, co dělat, jak manželku získat zpátky, jak zachránit rodinu. Kdo chce kam, pomozme mu tam přemítal.
Dny a týdny plynuly. Táňa dál nejezdila, na telefon stručně odpovídala: Jsem v pohodě.
Čas běžel
Nakonec se David rozhodl prodal dům, vzal Markétku a přestěhovali se do Prahy. Všechno kvůli rodině.
Táňa k tomu byla chladná, snažila se ho odradit proč prý dceru přerušovat a zvedat ji ze školy na nové místo, odtrhnout od kamarádů a babičky.
Ve skutečnosti si ale užívala svobodu, nechtěla se jí vzdát. Její motto: Žít jako pták nebeský. Založila si šicí dílnu, pronajala si menší byt, měla ctitele, mezi ženami byla oblíbena. Nuda rozhodně nehrozila. A najednou muž a dcera zase před ní Proč? Táňa chtěla minulost vymazat, byla rozhodnutá jako nikdy.
David si její rady nevzal k srdci a i s Markétkou se přestěhoval za ní do Prahy. Doufal, že rodinu zase spojí. Láska k Táni ještě žila.
Chodil pro Táňu do práce, přiváděl dceru (která, mimochodem, byla Táni celá podobná). Marně. Táňa byla chladná, jako by byla bez citu. Nakonec vyslovila definitivní rozsudek:
Davide, nech mě být! Pojďme se rozvést. Markétku si můžeš nechat, bydlet může u tebe.
A Markétce bylo jedenáct. O přístřeší nestála. Měla tatínka, babičku, která se za ni denně modlila. Markéta maminku milovala, ale nechápala, proč se sama svobodně vzdala své dcery.
Čas nikdo nezastaví.
Život jde dál. Každý časem dostane to, co zaslouží.
David přestal lovit ryby na suchu. Poznal, že k srdci Táni se už nikdy nedostane.
Osud mu přihrál obyčejnou ženu. Stála nohama pevně na zemi, žádné vznášení do oblak. Žijí spolu na vesnici. Nová partnerka měla už dva syny, nepotřebovala Londýny a Paříže, kožešiny ani sto párů bot: Stačí mi gumáky pro bahno a teplá vesta ke zvířatům, hlavně vychovat děti.
Davidovi bylo vedle ní klidno. (Kde je to prosté, tam je sto andělů, kde to je komplikované, tam ani jeden.) V této rodině se jim narodila holčička. David konečně našel štěstí. Až na čtvrtý pokus. Poznal čistou lásku. O třech předchozích manželstvích už nemluví.
Táňa žije s maminkou. V jejím bytě. Jeden obchodní partner jí nasliboval modré z nebe, ale nakonec ji jen obral o peníze. Krejčovský salon zkrachoval, zůstala prakticky bez něčeho jistého. Nápadníci zmizeli.
Zkrátka nápadníci byli, byli, a najednou je nikde. Táňa pracuje jako psycholožka na základní škole. Přeci jen to své studium nějak využila. Ničeho prý nelituje. Anebo? Duše člověka je hluboká studna. Třeba v ní Táňa, pták nebeský, jednou najde malý plamínek lítosti. Kdo ví…
Markéta, mezitím dospěla. Bydlí s manželem a babičkou v Brně, která ji od dětství vychovávala.
Na svatbě měla Markéta lehké a vzdušné svatební šaty. Maminka Táňa jí je ušila sama.
Život nám často nabízí rozcestí, kde volíme zkratku, protože se nám zdá pohodlnější. Ale co zkrátíme, to se už nevrátí a žádná svoboda ani nové dobrodružství nám nevrátí to, čeho jsme se jednou zřekli. Opravdové štěstí totiž často najdeme až tehdy, když se umíme zastavit a vážit si toho, co máme.
