Dobré zprávy
Pojď se mnou!
010
Pojeď se mnou! Mám teď dvorek bez psa. Budeš dobrým strážcem neublížím ti! Nastoupil jsem na koloběžku a vydal se do vesnice. Cestou se starý Jan několikrát
Dobré zprávy
Pojď se mnou!
018
**Deník starého farmáře Josefa** Pojď se mnou! Na dvoře už není žádná ochrana. Budeš dobrým strážcem neublížím ti! tohle jsem si dnes řekl nahlas, když
Dobré zprávy
– Holčičko, s kým jsi? – zeptala jsem se. – Hledám maminku, neviděla jste ji? – Na mě se pozorně podívala malá dívka kolem šesti let.
085
 Holčičko, koho hledáš? zeptala jsem se.  Hledám maminku, neviděla jste ji? přimhouřila oči šestiletá dívka s hnědýma očima a spěšně se podívala na mě.
Dobré zprávy
Nežádaní hostéJakmile se ozval první skřípavý krok, všichni v domě pocítili chlad, který nesl s sebou neznámé úmysly.
0110
Telefon mě probouzí v pět hodin ráno. Volá z neznámého čísla. Ano, suchá odpověď. Vladěnko? ozve se hlasitý, radostný ženský hlas. To jsi ty?
Dobré zprávy
Osamělá údržbářka našla v parku telefon. Když ho zapnula, dlouho se nedokázala vzpamatovat.
015
Marta Válková vyrazila do práce dříve, než obvykle. Víkendy v městě Plzeň vždy zanechávají spoustu odpadků, tak se rozhodla přijít už ve čtyři ráno, aby vše stihla.
Dobré zprávy
— Mami, tati, ahoj, požádali jste nás, abychom přijeli, co se stalo? — Marinka s manželem Tomášem prostě vtrhli do rodičovského bytu.
0115
Mami, tati, čau, říkali jste, že máme přijít, co se stalo? Maruška s manželem Tomášem vtrhli do rodičovského bytu. Vlastně se to už nějaký čas odehrávalo.
Dobré zprávy
BOHATÝ CHLAPEČEK BLEDNE, KDYŽ UVIDÍ ŽEBRÁKA, KTERÝ VYPADÁ JAKO ON — NETHYSEL, ŽE MÁ BRATRA!
060
Jednoho dne, mladý milionář Jan Procházka potkává na pražské ulici chudáka s roztrhaným oblekem. Oblečení je špinavé a díry v něm jsou jako v síti, ale
Dobré zprávy
Tak co, je svatební osvědčení stále pevnější než společné soužití? – chlapi se posmáli NaděžděNaděžda jen zvedla obočí, zamyslela se a tiše odpověděla, že pravda leží někde mezi papírem a srdcem.
018
Nechci po třiceti letech ze školy skákat do dalšího studia, jinak mě čeká deprese. Ať ti chodí ti, co tam chodili každoročně ani nevidí, jak se změnili
Dobré zprávy
„– Proč neotevíráš dveře? – Nechci! A nebudu. Hosté by měli předem varovat o svých návštěvách a nesmí se šplhat po krabicích, ledničkách a skříních. – Myslíš tím, že nebudu? To je přece moje matka! Přišla ke mně! – No tak, přijmi ji! Ale ne v mém domě.“
0195
Proč neotevíráš dveře? Nechci! A nebudu. Hosté by měli předem dát vědět, a už vůbec nešplhat po skříních, ledničkách a šatnících. Cože? To je přece moje matka!
Dobré zprávy
Není jim vlastní, těm pěti… A co bys řekl…
013
Drahý deníčku, dnes jsem si opět sedl na starý ořezaný dřevěný stůl v našemkramáři a zapsal, co se mi honí hlavou. Před pár lety jsem byl jen obyčejným